středa 20. září 2017

MĚJ MĚ RÁD/A - Markéta Hejkalová


Autor: Markéta Hejkalová
Obálka: Na obálce je použit obraz Aloise Mikulky Kde všichni ti chlapi jsou?
Počet stran: 376
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Hejkal s.r.o.


Začátkem 20. století  si na statku v Březině hrají děti. Dospělí najednou vidí, jak se kočárek s malým Karlíčkem řítí do potoka. Naštěstí k tragédii nedošlo. Děti rostou a každé z nich jde životem. Někdo si zvolí cestu dobra, někdo zla…. Téměř o sto let později si na statku v Březině hrají děti. Nyní to už není statek, ale multifunkční globální centrum, kde mimo jiné žijí muslimské těhotné ženy, uprchlice, jejichž děti jsou přidělovány bezdětným evropským párům. Dospělí najednou vidí, jak se kočárek s malou Adelinkou řítí do potoka…

Všichni víme, že historie se opakuje. A také o tom je nový román spisovatelky Markéty Hejkalové.

Děj začíná v roce 1902 v Berlíně, tajnou schůzkou na níž se hovoří o adopci židovských dětí do německých rodin, jakožto jediná cesta ke sjednocení Evropy. A nebo je to jen hra? O dvanáct let později, se v Březině setkávají děti a jejich maminky. Jednou z nich je Lina von Osten, holčička pocházející z německého ostrova Fehmarn, která se později vdá za Reinharda Heydricha. Johanka, Češka žijící ve Vídni, jejíž budoucí manžel, český spisovatel bude politickým vězněm, kterého odsoudí právě malý Karlíček, z kterého se stane nejobávanější komunistický prokurátor a také Terezka, dcera statkářů, kteří o statek přijdou, po letech získají zpátky, aby o něj zase přišli a která většinu svého života prožila v Bosně, v tehdejší Jugoslávii. Jak jdou roky, jejich osudy se prolínají aniž by oni sami viděli, že se vlastně točí v kruhu náhodných setkání, který po sto letech uzavřou na stejném místě jejich potomci.

Tuto knížku psala Markéta Hejkalová téměř čtyři roky a je celkem obsáhlá. Ve 108 kapitolách proletí celé století, kapitoly nejsou dlouhé, vždy poskočíme o několik let, někdy o rok, jindy o deset let, pokaždé se ocitneme na jiném místě, ale vždy udávají den v týdnu, které jdou po sobě stále dokola.



Tak jako ve svých předchozích románech se autorka neomezuje jen na Českou republiku, ale své hrdiny rozesela po celé Evropě a tak jako v minulosti nemůže chybět Jugoslávie, Německo a především Finsko, kde strávila nějaký čas na českém velvyslanectví jako konzulka a kulturní atašé.

Markéta Hejkalová je spisovatelka, která nepíše pro davy, protože do svých románů, kromě lidských osudů a problémů vztahových a rodinných promítá i politiku. Často své hrdinky zasazuje do diplomatického prostředí, občas je zamotá do sítí tajných služeb a konspiračních teorií a nebo je nechá zamilovat do tajných agentů. Ve svých dílech zúročuje své zkušenosti z práce v diplomacii i znalosti intelektuálního prostředí.

I v románu Měj mě rád/a tomu není jinak. Jestliže proplouváme stoletím, nevyhneme se první a druhé světové válce, období komunismu a následně vzniku Evropské unie ani současným problémům s uprchlíky, boji proti terorismu nebo genderové otázce.   Nejdůležitější jsou ale pořád osudy hlavních hrdinů a také láska.



Knížka nemá vyloženě jednoho hlavního hrdinu, ale máme tu několik rodin, jejichž členové se rodí a umírají a zažívají vzestupy i pády, radosti a bolesti a autorka je ani náhodou nešetří.

“Odveď ji ven,” řekne babička ještě divnějším hlasem, než mluvila předtím. “Jdi, odveď ji ven.”
Máma se ani nezeptá proč. Napřed se skloní k prababičce a rychle se jí dotkne, pak chytne Veroniku za ruku a jdou na chodbu. Na chodbě se Veronika rozzáří, protože uvidí dědu. Konečně bude doopravdy v Brně, přijel děda a pojedou na výlet, myslí si, ale myslí si to jenom chvilku.
“Dědo,” rozběhne se k němu, ale ani děda se nesměje, skoro si Veroniky nevšimne, dívá se na mámu.
“Babička umřela,” řekne máma. Řekne to špatně. Umřela prababička, babička ne, ví Veronika, ale neopravuje ji.

Jak už jsem zde zmínila, Markéta Hejkalová nepatří ke spisovatelům, jejichž knihy čte široká veřejnost, což je ale velká škoda, protože píše velice čtivě. Mě její styl hodně sedí, ihned mě vtáhne do děje a nemívá hluchá místa. Navíc se  vždy i vzdělám. Ano, i tady jsem hledala na googlu :)

Já osobně miluju rodové ságy a tady jsem si je užila dosytosti. Je pravda, že jsem si musela udělat několik rodových stromů, ale až na konci a kdybych nepsala recenzi, zvládla bych to i bez nich, ale chtěla jsem si ujasnit všechny souvislosti a spojitosti hlavních postav.



Má jediná výtka směřuje k délce kapitol. Když jsem se vždycky začetla a potřebovala vědět, co bude s onou postavou dál, byl konec kapitoly a skok o několik let dál a na jiné místo. Ale v konečném důsledku jsem se to vždycky dozvěděla. Tady ale musím uznat, že ukočírovat tolik postav a takhle dlouhé časové období plné událostí, aniž by se v tom čtenář, ale i sám spisovatel neztratil, to chce velké umění.

Zajímavá je autorčina vize budoucnosti, která je v románu nastíněna velice odvážně.

Tuto jízdu stoletím hodnotím 90 %. Pro mě knížky Markéty Hejkalové jsou vždycky čtenářským zážitkem a bylo tomu tak i v tomto případě.

Anotaci si můžete přečíst zde




Markéta Hejkalová
napsala osm románů o ženách, které se ztrácejí v cizích zemích a někdy i ve vlastním životě. Kdo je viníkem jejich bloudění? Muži kolem nich, neviditelné ruce za scénou světové politiky, nebo ony samy? Odpověď přinášejí knihy Rudé paprsky severního slunce, Andělé dne a noci, Kouzelník z Pekingu, Důkazy jejího života a další.
Kromě psaní Markéta Hejkalová také překládá z finštiny (hlavně Miku Waltariho a Arta Paasilinnu), pořádá Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, vede překladatelský seminář na Masarykově univerzitě v Brně a je místopředsedkyně Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny, albánštiny a srbštiny. Rudé paprsky severního slunce vyšly též jako audiokniha.

Moc děkuji paní Markétě za poskytnutí knížky k recenzi.

Měj mě rád/a si můžete zakoupit na www.hejkal.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat