pondělí 25. září 2017

LIDÉ, KTEŘÍ MĚ ZNALI - KIM HOOPER


Originální název: People Who Knew Me
Autor: Kim Hooper
Překlad: Michaela Dvořáková
Počet stran: 319
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2017
Vydal: Dobrovský s.r.o. v edici Knihy Omega



Lidé, kteří mě znali je prvním vydaným románem americké autorky Kim Hooper a byl pro mě velice příjemným překvapením.

Děj románu se odehrává ve Spojených státech amerických. V New Yorku a posléze v Kalifornii. Hlavní hrdinkou je Emily nebo vlastně Connie? Emily se se svým budoucím manželem seznámila na střední škole a byla to láska na první pohled. Velice brzy se vzali a také byli velice brzy konfrontováni s tvrdou realitou života. Byla to Emily, která se jako první musela vzdát svého snu studovat literaturu a začít vydělávat na společný život a také studia manžela. Další rány přicházely postupně. Neúspěch Drewa v jeho podniku ale hlavně nemoc jeho matky, která jim zasáhla do života ve chvíli, kdy by možná měli šanci jejich manželství ještě zachránit. Všechny tyto okolnosti a také jedna podstatná vedly Emily k rozhodnutí využít teroristického útoku 11. září a nechat všechny, kteří ji znali si myslet, že zemřela a začít nový život v Kalifornii. To však ještě netušila, co jí přinese budoucnost…



Román vypráví Emily a střídají se v něm období před lety a nyní po 14 letech, kdy má Connie, což je její nové jméno nový život v Kalifornii, kde pracuje v baru a žije se svojí čtrnáctiletou dcerou Claire.

Tato žena, která si velmi rychle získala moje sympatie, to neměla v životě jednoduché. Dětství strávila s matkou, která o ni neměla zájem a po svatbě s Drewem se dostala do situace, kterou by těžko zvládala i dospělá žena, natož dívka na prahu dospělosti. Když se Drew musel začít starat o svoji nemocnou matku, měla to být ona, která mu měla pomáhat, chápat ho a všechny je živit a Emily se o to opravdu snažila a dlouho to dělala, podporovala ho, jak jen to šlo, ale i pro ni celá tato situace představovala obrovský stres, se kterým se snažila vyrovnat pomocí běhání, jako by se snažila od celé této situace utéct. Bylo mi jí nesmírně líto a chápala jsem její dilema, co dělat. Upřednostnit svůj život a opustit manžela, který byl na ní finančně závislý a nebo žít život v obětování a odzicení, s ním, ale vlastně sama.


Další věc, která ji potkala se zpočátku zdála, že jí pomůže, ale její život ještě víc zkomplikovala do té míry, že se Emily uchýlila k tomuto řešení, kdy vše nechala za zády a rozhodla se začít nový život.


Když jsem se vzbudila, bylo nebe popelavě šedé, takže jsem věděla, že den předtím nebyl jen noční můra. Vypnula jsem televizi. Nebylo tam nic nového. Poslouchala jsem reportáže během noci, zpod peřiny. Lidé byli mrtví, tolik lidí. Nevěděli přesná čísla několik dní, týdnů. Milované osoby vyvěšovaly plakáty v ulicích, na kterých své blízké hledaly - hlavně v okolí nemocnic, ale také na pouličních lampách, zdech, stromech, výlohách obchodů, cedulích v metru, kdekoliv, kde se dal nalepit kus papíru. Já už věděla to, co si ostatní uvědomili až po několika dnech - tyhle cedulky byly spíš nekrology, památka.



To co zažívala jako Emily se mi zdálo hrozné, ale věc, která se jí stala v novém životě, už jako matce, mě dostala do kolen.

Autorka velice dobře vylíčila všechny stavy a pocity. Četla jsem se zatajeným dechem a s úzkostí, jak to dopadne. Úplně mě z té situace mrazilo a obdivovala jsem Connie i její dceru, jak všechno zvládaly. Hnala mě touha, ale i strach se dozvědět, jak to bude dál.



Tento příběh mi přišel velice originální. Událost, která se stala 11. září v New Yorku je zde zmíněna jen na pár stránkách a slouží  spíš jako milník. Rozhodně tato kniha není o 11. září, ale je to příběh života jedné ženy, která toho dostala naloženo opravdu hodně.

Závěr mě nejdřív zaskočil, ale na druhou stranu nás autorka asi chtěla šetřit nebo nám nevzít naději.





Pokud máte rádi knížky o silných ženách, které bojují s osudem, rozhodně doporučuji.

Moje hodnocení 100 %.




Děkuji Nakladatelství Omega, za tuto knihu, kterou si můžete zakoupit zde nebo v internetovém knihkupectví Knihy Dobrovský

Anotaci si můžete přečíst zde

středa 20. září 2017

MĚJ MĚ RÁD/A - Markéta Hejkalová


Autor: Markéta Hejkalová
Obálka: Na obálce je použit obraz Aloise Mikulky Kde všichni ti chlapi jsou?
Počet stran: 376
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Hejkal s.r.o.


Začátkem 20. století  si na statku v Březině hrají děti. Dospělí najednou vidí, jak se kočárek s malým Karlíčkem řítí do potoka. Naštěstí k tragédii nedošlo. Děti rostou a každé z nich jde životem. Někdo si zvolí cestu dobra, někdo zla…. Téměř o sto let později si na statku v Březině hrají děti. Nyní to už není statek, ale multifunkční globální centrum, kde mimo jiné žijí muslimské těhotné ženy, uprchlice, jejichž děti jsou přidělovány bezdětným evropským párům. Dospělí najednou vidí, jak se kočárek s malou Adelinkou řítí do potoka…

Všichni víme, že historie se opakuje. A také o tom je nový román spisovatelky Markéty Hejkalové.

Děj začíná v roce 1902 v Berlíně, tajnou schůzkou na níž se hovoří o adopci židovských dětí do německých rodin, jakožto jediná cesta ke sjednocení Evropy. A nebo je to jen hra? O dvanáct let později, se v Březině setkávají děti a jejich maminky. Jednou z nich je Lina von Osten, holčička pocházející z německého ostrova Fehmarn, která se později vdá za Reinharda Heydricha. Johanka, Češka žijící ve Vídni, jejíž budoucí manžel, český spisovatel bude politickým vězněm, kterého odsoudí právě malý Karlíček, z kterého se stane nejobávanější komunistický prokurátor a také Terezka, dcera statkářů, kteří o statek přijdou, po letech získají zpátky, aby o něj zase přišli a která většinu svého života prožila v Bosně, v tehdejší Jugoslávii. Jak jdou roky, jejich osudy se prolínají aniž by oni sami viděli, že se vlastně točí v kruhu náhodných setkání, který po sto letech uzavřou na stejném místě jejich potomci.

Tuto knížku psala Markéta Hejkalová téměř čtyři roky a je celkem obsáhlá. Ve 108 kapitolách proletí celé století, kapitoly nejsou dlouhé, vždy poskočíme o několik let, někdy o rok, jindy o deset let, pokaždé se ocitneme na jiném místě, ale vždy udávají den v týdnu, které jdou po sobě stále dokola.



Tak jako ve svých předchozích románech se autorka neomezuje jen na Českou republiku, ale své hrdiny rozesela po celé Evropě a tak jako v minulosti nemůže chybět Jugoslávie, Německo a především Finsko, kde strávila nějaký čas na českém velvyslanectví jako konzulka a kulturní atašé.

Markéta Hejkalová je spisovatelka, která nepíše pro davy, protože do svých románů, kromě lidských osudů a problémů vztahových a rodinných promítá i politiku. Často své hrdinky zasazuje do diplomatického prostředí, občas je zamotá do sítí tajných služeb a konspiračních teorií a nebo je nechá zamilovat do tajných agentů. Ve svých dílech zúročuje své zkušenosti z práce v diplomacii i znalosti intelektuálního prostředí.

I v románu Měj mě rád/a tomu není jinak. Jestliže proplouváme stoletím, nevyhneme se první a druhé světové válce, období komunismu a následně vzniku Evropské unie ani současným problémům s uprchlíky, boji proti terorismu nebo genderové otázce.   Nejdůležitější jsou ale pořád osudy hlavních hrdinů a také láska.



Knížka nemá vyloženě jednoho hlavního hrdinu, ale máme tu několik rodin, jejichž členové se rodí a umírají a zažívají vzestupy i pády, radosti a bolesti a autorka je ani náhodou nešetří.

“Odveď ji ven,” řekne babička ještě divnějším hlasem, než mluvila předtím. “Jdi, odveď ji ven.”
Máma se ani nezeptá proč. Napřed se skloní k prababičce a rychle se jí dotkne, pak chytne Veroniku za ruku a jdou na chodbu. Na chodbě se Veronika rozzáří, protože uvidí dědu. Konečně bude doopravdy v Brně, přijel děda a pojedou na výlet, myslí si, ale myslí si to jenom chvilku.
“Dědo,” rozběhne se k němu, ale ani děda se nesměje, skoro si Veroniky nevšimne, dívá se na mámu.
“Babička umřela,” řekne máma. Řekne to špatně. Umřela prababička, babička ne, ví Veronika, ale neopravuje ji.

Jak už jsem zde zmínila, Markéta Hejkalová nepatří ke spisovatelům, jejichž knihy čte široká veřejnost, což je ale velká škoda, protože píše velice čtivě. Mě její styl hodně sedí, ihned mě vtáhne do děje a nemívá hluchá místa. Navíc se  vždy i vzdělám. Ano, i tady jsem hledala na googlu :)

Já osobně miluju rodové ságy a tady jsem si je užila dosytosti. Je pravda, že jsem si musela udělat několik rodových stromů, ale až na konci a kdybych nepsala recenzi, zvládla bych to i bez nich, ale chtěla jsem si ujasnit všechny souvislosti a spojitosti hlavních postav.



Má jediná výtka směřuje k délce kapitol. Když jsem se vždycky začetla a potřebovala vědět, co bude s onou postavou dál, byl konec kapitoly a skok o několik let dál a na jiné místo. Ale v konečném důsledku jsem se to vždycky dozvěděla. Tady ale musím uznat, že ukočírovat tolik postav a takhle dlouhé časové období plné událostí, aniž by se v tom čtenář, ale i sám spisovatel neztratil, to chce velké umění.

Zajímavá je autorčina vize budoucnosti, která je v románu nastíněna velice odvážně.

Tuto jízdu stoletím hodnotím 90 %. Pro mě knížky Markéty Hejkalové jsou vždycky čtenářským zážitkem a bylo tomu tak i v tomto případě.

Anotaci si můžete přečíst zde




Markéta Hejkalová
napsala osm románů o ženách, které se ztrácejí v cizích zemích a někdy i ve vlastním životě. Kdo je viníkem jejich bloudění? Muži kolem nich, neviditelné ruce za scénou světové politiky, nebo ony samy? Odpověď přinášejí knihy Rudé paprsky severního slunce, Andělé dne a noci, Kouzelník z Pekingu, Důkazy jejího života a další.
Kromě psaní Markéta Hejkalová také překládá z finštiny (hlavně Miku Waltariho a Arta Paasilinnu), pořádá Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, vede překladatelský seminář na Masarykově univerzitě v Brně a je místopředsedkyně Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny, albánštiny a srbštiny. Rudé paprsky severního slunce vyšly též jako audiokniha.

Moc děkuji paní Markétě za poskytnutí knížky k recenzi.

Měj mě rád/a si můžete zakoupit na www.hejkal.cz

čtvrtek 14. září 2017

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY Č. 15

Ahoj drazí knihomolové,
dnes vám představím tři novinky, které se mi sešly během tří dnů


MĚJ MĚ RÁD/A - Markéta Hejkalová

Anotace: Je pondělí odpoledne, začátek léta, začátek dvacátého století. Děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí. Holčička Lina se později vdá za Reinharda Heydricha a z malého Karlíčka vyroste obávaný komunistický prokurátor. A na další dvě holčičky, Terezku a Johanku, čeká obyčejný život: lásky, manželství, děti, radosti, zrady… a smrt, po níž vše začíná jakoby znovu. Román plyne řekou času a v jejích dravých vírech se točí osudy lidí, rodů a generací.
Odehrává se v několika zemích, vystupují v něm skutečné i fiktivní postavy a jejich životy se nečekaně prolínají. Dobro a zlo bojují o duši hrdinů nejen ve vypjatých okamžicích vzdoru proti násilí a totalitám, ale i ve všedních dnech. Týden delší než století končí, je neděle odpoledne, začátek léta a začátek jednadvacátého století, děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí.




Markéta Hejkalová je pro mě téměř sázka na jistotu. Když jsem dočetla její knížku Důkazy jejího života, poslala jsem jí dotaz, jestli náhodou neplánuje napsat pokračování. Odpověděla,  že ne, ale že pracuje na novém románu, poněkud rozsáhlejším s podobným tématem. A už je to tady. Před nedávnem mi v e-mailu přistála nabídka k jeho recenzování a já jsem ji s nadšením přijala. Začala jsem číst e-knihu a dočítám ji v papírové podobě. Recenzi si budete moci přečíst už brzy.
Měj mě rád/a si můžete již nyní zakoupit zde



LIDÉ, KTEŘÍ MĚ ZNALI - Kim Hooper

Anotace: Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních…
Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství - a její život je vzhůru nohama.

Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plány změní 11. září 2001. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy zmizet z New Yorku a začít nový život.

Není to snadné, ale Emily - nyní Connie Prynne - , si v Kalifornii vybuduje nový spokojený život. Ale když jí lékaři oznámí fatální diagnózu, Emily je nucena vše přehodnotit - pro dobro své třináctileté dcery.

Strhující debut, v němž je obyčejná žena konfrontována se svou minulostí, aby zajistila budoucnost své dcery. Základní otázka zní: “Jak byste se zachovali vy?”






Tuhle knížku vydalo nakladatelství Omega a jelikož na jejich knihy slyším v poslední době samou chválu, po delší době jsem se přihlásila do recenzního konkurzu a usmálo se na mě štěstí. Kniha dorazila rychlostí blesku a jak jsem do ní jen tak letmo nahlédla, nejradši bych hned začala číst, což je dobré znamení :)
K zakoupení:



A posledním přírůstkem je novinka z Levných knih….




ARABSKÁ ŽENA - Tanya Valková

Anotace: Když se osmnáctiletá Polka Dorota na oslavě narozenin náhodou seznámí s mladým Arabem Ahmedem, je jím úplně okouzlená. Láska na první pohled je však již od samého začátku podrobována mnoha těžkým zkouškám a ústrkům. Dorota otěhotní a obává se, že ji Ahmed kvůli tomu opustí, ten však naopak radostně trvá na uzavření sňatku.
Samo manželství ale příliš vydařené není, byť násilné sklony přičítá tomu, že v Polsku nedokáže najít uplatnění. S vidinou nového začátku se mladí manželé rozhodnou odjet do Libye začít lepší život. Ahmed se však okamžitě ujímá role manžela v tradiční muslimské rodině a Dorotu s malou dcerou Marií nechává samotnou jen se svou matkou a sestrami, které je všemožnými způsoby týrají. Vyděšená Dorota zjišťuje, že kdyby utekla, ztratí svou malou dceru, a do toho všeho podruhé otěhotní. Když se v zoufalství přesto o útěk pokusí, je svou rodinou chycena a prodána do faktického otroctví…



Pro tuhle knížku jsem šla cíleně, protože mě zaujala u někoho na internetu a je to moje oblíbené téma. Navíc má nádhernou obálku. Jinak mě v Levných knihách nic moc nezaujalo, což jsem byla docela ráda, protože stejně se musím s tím pořizováním knih krotit :)



To je pro dnešek všechno. Ještě mám dvě knížky, které jsem vám neukázala, ale ty si nechám do příštího článku.
Mějte se hezky
Ahoj

pondělí 11. září 2017

HAUSFRAU - Jill Alexander Essbaum


Originální název: Hausfrau
Překlad: Milena Pellarová
Počet stran: 256
Rok vydání: 2016
Vydal: Euromedia Group, k.s. - Ikar

Láska je jako oheň a člověk nikdy neví, jestli mu zahřeje domácí krb, nebo vypálí dům do základů…  Joan Crawfordová

ANNA JE DOBRÁ MANŽELKA… VĚTŠINOU.

Američanka Anna žije s manželem a třemi dětmi ve švýcarském Dietlikonu nedaleko Curychu. Díky své povaze a také jazykové bariéře se ve Švýcarsku necítí dobře. Také její vztah s manželem a tchyní není nejvřelejší. Domácnost ji moc nezajímá a nudu zahání s milenci.



Jill Alexander Essbaum je autorkou několika básnických sbírek a Hausfrau je jejím prvním románem. Odehrává se během tří měsíců od září do listopadu, a proto je velice vhodným čtením pro nadcházející podzim. Anna začíná v září navštěvovat jazykový kurz němčiny, kde si konečně najde přítelkyni a také nového milence. Ale ve vzduchu visí tragédie a ne jen jedna.

Z anotace, kterou si můžete přečíst zde, jsem věděla, co se stane. A upřímně jsem se tohoto okamžiku bála jako čert kříže. Proto jsem už od začátku četla se strachem, kdy TO přijde. Čím jsem se blížila ke konci, tím víc jsem cítila tísnivou atmosféru, že se stahují mraky. Příběh Anny je vyprávěn v er-formě, chvílemi se vracel do minulosti, kdy se seznámila s manželem a k prvním okamžikům ve Švýcarsku. Prolínal se s úvahami z Annina sezení s psycholožkou a také s vysvětlováním německých výrazů.

“Všechno, čeho se v tom snu dopouštíte, má co dělat s porušením zákona a morálky. Kradete, cizoložíte, exhibujete…”
Anna ji přerušila. “Co člověk provádí ve spánku, jde přece mimo něj. Nemůžu za to, o čem se mi zdá, ne?”
“To není tak úplně pravda. Jsme to, o čem sníme.”
Anna se zamračila. Ta debata jí lezla na nervy.
Doktorka Messerliová začala z trochu jiného soudku.
“Uvědomujete si, jaké bude mít vaše chování následky, ale stejně vás to nezastaví. Ten sen vás upozornil, že se přestáváte ovládat.”

Nemůžu říct, že by mi Anna byla vyloženě sympatická, ale na druhou stranu ji neodsuzuji. Byla hodně osamělá a nešťastná a ventilovala to svým specifickým způsobem, který nikomu neubližoval, dokud se o něm nevědělo. Tragédii, která ji potkala, mohla považovat za trest “z hůry”, ale myslím, že to tak nebrala. Zvládala ji svým obvyklým, uzavřeným způsobem. Paradoxně  v okamžiku, kdy si našla kamarádku,  naději a sílu změnit svůj život, se všechno zhroutilo jak domeček z karet. A zase tu máme souhru náhod, které vyústí v něco nečekaného.



Závěr mě šokoval a přiznávám, že jsem si ho musela přečíst několikrát, abych se ujistila, že jsem jej správně pochopila a ještě několik dní, jsem tuto knížku měla v hlavě a přemýšlela o ní. Rozhodně to nebyla odpočinková kniha, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

Co bych ještě chtěla vyzdvihnout, je grafické zpracování knížky. Hausfrau má dle mého názoru strašně krásnou obálku, což ani na fotce nejde dost dobře vidět. Stříbrné květiny vystupují z bílého podkladu, což lze poznat přejetím po přebalu, stejně jako název Hausfrau. A úplná bomba je pro mě  celý červený text uvnitř knihy, což z knížky dělá unikát mezi knihami a mě se to strašně líbí a vůbec mě to při čtení nerušilo. Takže bych řekla, že pro mě je to snad nejkrásnější kniha, co se jsem viděla a už pro ten červený text, jsem si ji chtěla pořídit.



Myslím, že styl psaní nesedne každému a asi každému nesedne ani hlavní hrdinka. Přirovnání, že se v románu mísí Anna Karenina s Padesáti odstíny šedi a Paní Bovaryovou je asi trefné. Pár peprných erotických scén zde také najdeme, ale  jinak bych podobnost s Padesáti odstíny nehledala. To je něco úplně jiného. Anna Karenina a Paní Bovaryová ano, jen v jiné době.

Hausfrau hodnotím 75 %.



Nejlepší cenu knihy Hausfrau najdete zde.

pondělí 4. září 2017

DOBRÝ PROTI SEVERÁKU/KAŽDÁ SEDMÁ VLNA


Originální název: Gut gegen Nordwind / Alle sieben Wellen
Autor: Daniel Glattauer
Překlad: Iva Kratochvílová
Počet stran: 445
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host - vydavatelství, s.r.o.



Emmi a Leo jsou přátelé. Možná něco víc, než přátelé. Ale nikdy se neviděli, nikdy spolu nemluvili. Neví ani jak jsou staří. Přesto jsou spolu neustále. Ptáte se jak to? Protože si spolu píší e-maily. A to už pěkně dlouho. Jenže čím déle si píší, tím víc je trápí otázky typu: Jak vypadá? Jaký má hlas? A hlavně: Kam tohle povede? Tím spíš, že Emmi je vdaná…

Daniel Glattauer napsal román, který se je složený pouze z e-mailů. Od Emmi Leovi a od Lea Emmi. E-maily jsou psané velice vtipnou a svižnou formou, takže vás okamžitě bude zajímat, co přinese další e-mail. Moje původní předsevzetí, že si jen přečtu pár úvodních stránek, vzalo velmi rychle za své a já jsem hltala mail za mailem a moc pěkně jsem se u toho bavila.

Další den
Předmět: Mia
Ahoj Leo, jak se máte? Dneska je šílené vedro. Už nevím, co bych si ještě svlékla. Nosíte vůbec někdy šortky a sandály? Raději tričko, nebo polokošili, nebo bezvadně nažehlenou plátěnou košili? Kolik horních knoflíčků rozepnutých? Džíny nebo oblekové kalhoty, nebo - polk - bermudy? Jak moc musí být, abyste si vzal sluneční brýle? Máte chlupatá předloktí? A hrudník? - Dobře, dobře, už toho nechám.




O 2 a půl hodiny později
Odp.
Milá Emmi, k vašim otázkám: Ano, mám se docela dobře. Šílené vedro, opravdu! Když mi píšete: “Už nevím, co bych si ještě svlékla,” znamená to, že chcete, abych si představil, jak to vypadá, když Emmi neví, co by si ještě svlékla. Vyhrála jste, Emmi: představuji si to!
Šortky nosím jenom na pláž. (Tady ale zrovna žádná není, nebo ano?) Sandály: raději ne, ale jestli chcete, nějaké si obuji - na naše první setkání. Jestli tričko nebo košili? - Oboje, často i přes sebe. Rozepnuté knoflíky? - Podle počasí. Teď mám ale všechny rozepnuté, nikdo mě přitom nevidí. Kalhoty? Spíš džínsy než oblekové. Bermudy? - Nejpozději při našem prvním setkání, Emmi, pokud k němu dojde v létě (příštích let). Sluneční brýle? - Když svítí slunce. Osrstění? - Hlava, brada, spánky, paže, nohy, hrudník… To už dohromady něco vydá.



Musím ocenit věk hlavních hrdinů, protože byl pro mě tak akorát. Emmi měla o něco víc životních zkušeností. Chvílemi mi přišla trošku moc urputná a příjemně ironická. Autorovi, ačkoliv je muž, se podařilo úplně perfektně vcítit do pocitů a myšlení ženy, takže všechno, co Emmi Leovi napsala jsem jí věřila a obdivovala jsem, jak na to přišel, protože to by opravdu žena takhle napsala :)

Tahle knížka, ačkoliv je to knížka jedna, obsahuje vlastně knihy dvě a jsem moc vděčná Hostu za to, že je vydal takhle “dva v jednom”, protože konec prvního dílu Dobrý proti severáku mě zaskočil. Nedivím se čtenářům, že si na Danielovi vynutili pokračování, protože to bylo nutné. Konec Každé sedmé vlny jsem jsem se snažila uhádnout a co myslíte? Zase překvapení. Jo, Daniel mě napínal až do samého závěru.

E-mailový příběh jsem si opravdu užila, inteligentní, duchapřítomné a zábavné, vlastně monology, mě bavily a nedivím se, že měla kniha takový úspěch. Zároveň velmi romantické.




Dobrý proti severáku byl uveden také v podobě rozhlasové i divadelní hry a v České republice se stal nejúspěšnějším představením v cyklu Listování známého herce Lukáše Hejlíka. Jen jsem přemýšlela, jestli se herci museli naučit celou knížku nazpaměť a to před nimi smekám.

Styl psaní Daniela Glattauera mi velmi vyhovoval a proto hodnotím 95 %. Román bych doporučila  ženám i mužům, jen si nejsem jistá, jestli bude bavit teenagery. Myslím, že osloví spíš čtenáře a čtenářky kolem třiceti let, co už mají něco “odžito”, nasbírané zkušenosti a nevidí už svět úplně černobíle.

V nakladatelství Host vyšly ještě další dva jeho romány:
Není zač (2015)

Oba dva romány mají celkem vysoké hodnocení a zejména námět románu Navždy tvůj mě hodně zaujal, takže se určitě s Danielem Glattauerem ještě neloučím.


Nejlevnější cenu knihy DOBRÝ PROTI SEVERÁKU/KAŽDÁ SEDMÁ VLNA najdete zde