neděle 25. prosince 2016

Jak jsme stěhovali Vánoce

Tak týden před Vánocemi je jasné, že nám dochází voda. Najedeme tedy na úsporný vodní režim, což v praxi znamená, že nepereme a celkově šetříme vodou. V neděli napadne sníh a začne opravdová zima. Je sice zábava zabruslit si v zamrzlém bazénu, ovšem zamrzlá hadice z jedné studny do druhé už taková sranda není. A za čtyři dny je Štědrý den. Takže co teď?



Ne, že bych přípravu na Vánoce nějak přeceňovala, ale přece jen jsem v rámci možností uklidila neukliditelný dětský pokoj, převlékla peřiny a dokonce umyla celou kuchyňskou linku, přičemž jsem dceři rozbila tablet. Dekorace na oknech, betlém se světýlky a vlastnoručně vyrobený vaječňák. Také jsme z našeho víkendového domu ve městě dovezli hromady dárků, ozdoby na stromek a vůbec spoustu věcí, co nám ještě na venkově chyběly.

A teď jsme bez vody, je středa a voda teče už hooodně hoodně málo. Začínám koketovat s myšlenkou, že bychom Vánoce strávili ve městě, ale děsí mě představa, všechny věci vézt zase zpátky do města, kde na Vánoce není přichystáno vůbec nic. Navíc je všude sníh, takže mám strach i z řízení.  Na tolik věcí bychom potřebovali kamion, takže je jasné, že do jednoho auta všechno nenarveme.


Chce se mi brečet, tak si jdu nalít vaječňák. Do toho mi volá jeden pán, že by nám dovezl zítra nebo v pátek kapra na Vánoce a chce vědět, kdy se mi to bude lépe hodit. Jak to mám vědět, když nevím, co bude za dva dny. Myslím, že na něj působím trochu zmateně, možná to bude i tím vaječňákem. Takže přijede zítra, ve čtvrtek.
Manžel se z Prahy vrací večer, pořád plný optimismu, že ty svátky v lůně přírody zvládnem. Když ale vidí dřez plný nádobí a mě na pokraji zhroucení a ve studni už ani kapka vody, radši rychle souhlasí, že tedy odjíždíme.  

Děti zpočátku pláčí, že na dopis Ježiškovi napsaly adresu sem a ne do města a už máme na oknech ty světýlka. Když ale vidí, že už nejde spláchnout ani záchod pochopí, že situace je kritická. Modlím se, aby ten kapr nepřijel živý a přemýšlím, jak odstěhujeme půl baráku a hlavně, jak odvezeme tu hromadu dárků, aniž by si toho děti všimly.

Máme čtvrtek, vezu neumyté děti do školy. Doma se kupí hromady prádla a nádobí. Jsem ve stavu lehké hysterie a nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Čekám na pána s kaprem a doufám, že nebude chtít použít toaletu. V osm ráno je tam a veze dva živé kapry, já padám. Když vidí, v jakém stavu je náš dům a v jakém my, radši se nabízí, že by nám je tedy zabil, ať s tím nemáme starost. To je od něj hezké. K tomu všemu nádobí nám přibývá ještě další se zaschlou krví a šupinami z kaprů. Super.

Takže v pátek sbalíme špinavé děti, špinavé prádlo, kapry, cukroví, dárky, jídlo, vánoční ozdoby, světýlka z oken, dalších milion věcí, co nutně potřebujeme a stojan na stromek, který ještě nemáme, naštěstí, a jedeme do civilizace.

První půlka :)

Ve městě nás čeká stromeček, který nám mezitím koupil tchán a jinak nic. Ale máme ten luxus, že nám teče voda, kdykoliv chceme a kolik chceme. Jsme s dětmi šťastní, stále chodíme a pouštíme vodu. Jen tak. Takže hurá na to! Ozdobit stromek, utřít prach v kuchyni a všude, pověsit na okna světýlka, na stůl vánoční ubrus, povléct vánoční povlečení, jet na nákup… Peru už čtvrtou pračku a jsem šťastná, že můžu.



Byly to dva hektické dny, kdy jsem se nezastavila, ale nakonec jsme všechno zvládli. Člověk se honí celý prosinec, aby bylo všechno nej a super a nakonec, když je potřeba, jde vše zvládnout během dvou dnů. Sice jsem neměla umytá okna a linku, ani chodbu, ale Ježíšek nás ve městě našel a my jsme šťastní z takové základní věci, o níž málokdo přemýšlí, že teče voda. A myslím, že na tyhle hektické Vánoce budeme jednou s úsměvem vzpomínat...



Přeji všem mým čtenářům příjemně prožité poslední letošní dny a do Nového roku všechno nejlepší :)

2 komentáře:

  1. Tak jsem si přečetla pár tvých článků a myslím, že jich v budoucnu budu číst ještě víc. Ono to totiž vypadá, že i mě čeká změna a z většího, kde mám všechno u nosu, budu muset do menšího. Což nejspíš znamená víkendové boje o rohlíky v tamějším obchůdku. No, uvidíme :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé tak to přeju hodně štěstí a hlavně pevné nervy :) No je to občas boj :) Když budeš potřebovat podporu, tak napiš :)

      Vymazat