neděle 25. prosince 2016

Jak jsme stěhovali Vánoce

Tak týden před Vánocemi je jasné, že nám dochází voda. Najedeme tedy na úsporný vodní režim, což v praxi znamená, že nepereme a celkově šetříme vodou. V neděli napadne sníh a začne opravdová zima. Je sice zábava zabruslit si v zamrzlém bazénu, ovšem zamrzlá hadice z jedné studny do druhé už taková sranda není. A za čtyři dny je Štědrý den. Takže co teď?



Ne, že bych přípravu na Vánoce nějak přeceňovala, ale přece jen jsem v rámci možností uklidila neukliditelný dětský pokoj, převlékla peřiny a dokonce umyla celou kuchyňskou linku, přičemž jsem dceři rozbila tablet. Dekorace na oknech, betlém se světýlky a vlastnoručně vyrobený vaječňák. Také jsme z našeho víkendového domu ve městě dovezli hromady dárků, ozdoby na stromek a vůbec spoustu věcí, co nám ještě na venkově chyběly.

A teď jsme bez vody, je středa a voda teče už hooodně hoodně málo. Začínám koketovat s myšlenkou, že bychom Vánoce strávili ve městě, ale děsí mě představa, všechny věci vézt zase zpátky do města, kde na Vánoce není přichystáno vůbec nic. Navíc je všude sníh, takže mám strach i z řízení.  Na tolik věcí bychom potřebovali kamion, takže je jasné, že do jednoho auta všechno nenarveme.


Chce se mi brečet, tak si jdu nalít vaječňák. Do toho mi volá jeden pán, že by nám dovezl zítra nebo v pátek kapra na Vánoce a chce vědět, kdy se mi to bude lépe hodit. Jak to mám vědět, když nevím, co bude za dva dny. Myslím, že na něj působím trochu zmateně, možná to bude i tím vaječňákem. Takže přijede zítra, ve čtvrtek.
Manžel se z Prahy vrací večer, pořád plný optimismu, že ty svátky v lůně přírody zvládnem. Když ale vidí dřez plný nádobí a mě na pokraji zhroucení a ve studni už ani kapka vody, radši rychle souhlasí, že tedy odjíždíme.  

Děti zpočátku pláčí, že na dopis Ježiškovi napsaly adresu sem a ne do města a už máme na oknech ty světýlka. Když ale vidí, že už nejde spláchnout ani záchod pochopí, že situace je kritická. Modlím se, aby ten kapr nepřijel živý a přemýšlím, jak odstěhujeme půl baráku a hlavně, jak odvezeme tu hromadu dárků, aniž by si toho děti všimly.

Máme čtvrtek, vezu neumyté děti do školy. Doma se kupí hromady prádla a nádobí. Jsem ve stavu lehké hysterie a nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Čekám na pána s kaprem a doufám, že nebude chtít použít toaletu. V osm ráno je tam a veze dva živé kapry, já padám. Když vidí, v jakém stavu je náš dům a v jakém my, radši se nabízí, že by nám je tedy zabil, ať s tím nemáme starost. To je od něj hezké. K tomu všemu nádobí nám přibývá ještě další se zaschlou krví a šupinami z kaprů. Super.

Takže v pátek sbalíme špinavé děti, špinavé prádlo, kapry, cukroví, dárky, jídlo, vánoční ozdoby, světýlka z oken, dalších milion věcí, co nutně potřebujeme a stojan na stromek, který ještě nemáme, naštěstí, a jedeme do civilizace.

První půlka :)

Ve městě nás čeká stromeček, který nám mezitím koupil tchán a jinak nic. Ale máme ten luxus, že nám teče voda, kdykoliv chceme a kolik chceme. Jsme s dětmi šťastní, stále chodíme a pouštíme vodu. Jen tak. Takže hurá na to! Ozdobit stromek, utřít prach v kuchyni a všude, pověsit na okna světýlka, na stůl vánoční ubrus, povléct vánoční povlečení, jet na nákup… Peru už čtvrtou pračku a jsem šťastná, že můžu.



Byly to dva hektické dny, kdy jsem se nezastavila, ale nakonec jsme všechno zvládli. Člověk se honí celý prosinec, aby bylo všechno nej a super a nakonec, když je potřeba, jde vše zvládnout během dvou dnů. Sice jsem neměla umytá okna a linku, ani chodbu, ale Ježíšek nás ve městě našel a my jsme šťastní z takové základní věci, o níž málokdo přemýšlí, že teče voda. A myslím, že na tyhle hektické Vánoce budeme jednou s úsměvem vzpomínat...



Přeji všem mým čtenářům příjemně prožité poslední letošní dny a do Nového roku všechno nejlepší :)

středa 21. prosince 2016

NEPŘÁTELÉ A MILENCI - Simona Ahrnstedtová

Originální název: EN ENDA NATT
Překlad: Irena Lysáčková
Počet stran: 374
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Metafora s.r.o.


    Mladá emancipovaná žena pocházející ze šlechtické rodiny, která se navzdory konzervativní výchově vypracuje na jednu z nejlepších finančních analytiček v bankovní sféře, mající neustále pocit, že dostatečně nenaplňuje očekávání své rodiny a “zlý hoch” dělnického původu, který z ničeho vybudoval jednu z největších společností zabývající se rizikovými investicemi do neprosperujících firem. To jsou hlavní hrdinové románu švédské spisovatelky s českými kořeny Simony Ahrnstedtové, kteří se setkají jednoho dne na konci června. On toužící po pomstě, s jasným cílem zničit její rodinu, ona ze zvědavosti na muže, kterého její otec i bratr z celého srdce nenávidí.

    A jak už napovídá název románu, jejich vzájemná přitažlivost je obrovská, přestože oba vědí, že jejich vztah je nemyslitelný. Ale David ví ještě o něco víc. Že již za pár dní připraví Nataliinu rodinu o všechno, co její otec celý život budoval..


A proto nemůže mít hlavu plnou Natalie. Nemůže se ztrácet v myšlenkách na sex, smích,  ten zvláštní pocit, který není schopen pojmenovat.
Tak, ještě jednou, úplně naposledy, rozhodl se, když zabočil do její klidné ulice. O tohle jde. Bude s ní naposledy, zakončí to, jak nejlépe to půjde, a pak bude volný. S čerstvou hlavou, soustředěný. Jen o tohle jediné tu běží. Skoncovat s tím. Žádná jiná alternativa není. Žádná.


    Román odehrávající se ve Švédsku, převážně ve Stockholmu jedno horké léto je vyprávěn ve třetí osobě střídavě z pohledu Natalie a Davida, takže známe myšlenky obou hlavních hrdinů.

    Je rozdělen do kapitol, které jsou označeny dnem a datem. Přestože se ocitáme ve světě velkých financí a burzovních obchodů nejsme  zahlceni odbornými frázemi nebo popisy burzovních operací. Toto prostředí tvoří příjemnou kulisu příběhu a  příprava a následné převzetí firmy rodiny De la Grip vnese do děje i špetku adrenalinu. Ale dostaneme se i na večírky švédské smetánky a na jejich luxusní sídla, byty i jachty.



    Tohle všechno slibuje čtenářům, zejména ženám, kterým je román určen dobrou zábavu při čtení. A to tu ještě nemáme tajemství, která vyplývají na povrch z minulosti. O překvapení rozhodně nebude nouze. A kdo je  kdo se ukáže na konci příběhu.


    Souběžně s románkem Natalie a Davida nám ve druhé linii běží příběh Asy a Michela, Nataliiny nejlepší přítelkyně a Davidova společníka a přítele, kteří se setkávají po mnoha letech.  Asa cítí velkou hořkost k jedinému muži, co ji kdy odmítl, ale i v tomto případě nejsou věci takové, jaké se zdají být.

Asa zamířila do kuchyně a snažila se působit chladným a netečným dojmem, ale fakt, že Michel Chamoun je tady, u ní doma, ji ochromoval. A v tom těsném tričku a s třpytivým řetízkem kolem krku vypadá neskutečně drsně.

    Poslední dvojicí, která se v příběhu jen lehce "mihne", je Nataliin bratr Alexander, milionářský synek a playboy, který se setkává s lékařkou Isobel, kterou ale jeho půvaby nechávají chladnou. Předpokládám, že této dvojici bude věnován další díl.


    Nepřátelé a milenci jsou románem o lásce, soudržnosti rodiny, pomstě, strachu a tajemstvích, která vyjdou na povrch. Také o sexu a penězích, pokrytectví a odpuštění.

Román se velice dobře čte, je nabitý dějem bez hluchých míst. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, prostředí švédské metropole atraktivní. Moje hodnocení je 90 % a už se těším  na pokračování.


Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji nakladatelství Metafora, kde si také můžete knihu zakoupit.



Simona Ahrnstedtová

zdroj
Švédská spisovatelka s českými kořeny. Narodila se roku 1967 a je nejen úspěšnou autorkou romantických příběhů, ale také licencovanou psychologickou poradkyní a kognitivní behaviorální terapeutkou. To jí dává vynikající průpravu a ty nejlepší předpoklady k tvorbě živých propracovaných postav a poutavých lidských osudů.

Na začátku spisovatelské kariéry studovala několik různých oborů - filmové umění, jazyky, práva a zároveň se věnovala psaní úspěšných historických románů. Její první román ze současnosti Nepřátelé a milenci ve Švédsku okamžitě zaznamenal ohromný úspěch.

V posledních letech se proslavila v nové vlně švédské romantické literatury i svými dalšími díly a stala se konkurencí tak známých jmen, jako je třeba Nora Roberts. Jsou to knihy o ženách a pro ženy psané ženami.

Simona, zapálená feministka a milovnice sýrů žije se svými dvěma dospívajícími dětmi nedaleko od Stockholmu.

čtvrtek 8. prosince 2016

VÁŠNIVÝ HŘÍŠNÍK - Christina Laurenová

zdroj

Originální název: Dark Wild Night
Překlad: Květa Oakland
Počet stran: 315
Rok vydání: 2016
Vydalo: Nakladatelství Jota, s.r.o.


Anotace: Lola miluje komiksy, sama je píše a kreslí. Oliver vlastní obchod s komiksy, je jejich vášnivý fanoušek. Už vám to došlo? Jim dvěma ještě ne. Milují se, ale ještě to nevědí. Od začátku do konce pořádně zamotaný příběh. A od začátku do konce nabitý vášní, emocemi, sexem, ale i nedorozuměními a hádkami. Lola už prostě čekala moc dlouho, až se splní její dětský sen udělat film podle svého vlastního komiksového scénáře, a Oliver je vážně trochu moc nesmělý a upjatý. Pochopí Lola, že láska je stejně důležitá jako pracovní úspěchy? Najde Oliver mužské sebevědomí a odvahu pustit se do vztahu, který skrývá nebezpečí, že ho zničí? Stejná dávka čtenářského potěšení a gusta, na jaké jsme od dua mírně nestydatých autorek zvyklí

Oliver má jasno, po Lole velmi touží, ale svoje city nedává moc najevo. Po jeho odmítnutí strávit spolu noc v Las Vegas, kde byli na jednu noc manželé, je Lola na vážkách, jestli o ni Oliver stojí. Rozhodne se ho svést a poté ji zcela pohltí citová a erotická smršť, která se tím rozpoutá. Náhle ji přepadne strach, že nezvládne svoji práci a zároveň vztah s Oliverem. Oba se musí s touto novou situací sžít a rozhodnout se, co s nimi bude dál.

Příběh dvojice, která se miluje a velmi přitahuje, ale má strach, že když postoupí na další “metu”, zničí tím svoje cenné přátelství, mě velmi bavil a chytil hned od začátku. Je to kniha pro relaxaci. Zapomenete na všední starosti a necháte se unášet příběhem. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které jsou psané střídavě z pohledu Loly a Olivera, což je osvěžující, vidět věc z ženského a mužského úhlu pohledu.

Označení autorek jako “mírně nestydatých”  je velmi pěkně řečeno. Z milostných scén ve Vášnivém hříšníkovi vám bude pěkně horko. A to je přesně to, proč si čtenářky knihy Christiny Laurenové kupují a milují.  


Převalí se na bok, opře se o loket. Je to až absurdní. Na bílém koberci vypadá v modrých boxerkách jako by pózoval pro Playgirl.
    “Kolik je hodin?” zeptá se mě.
    Podívám se na hodiny na stolku. “Osm třicet.” Musím odsud vypadnout.
    Protáhne se: svaly se mu roztřesou, zatne pěsti, hlavu pověsí dozadu. Po obrovském spokojeném zazívání se zeptá: “Ukážeš mi, cos stvořila?”
    “Ani náhodou.”
    “Takže je to dost porno?”
    Rozesměju se. “Jsi v boxerkách.”


Vášnivý hříšník je třetím dílem této série. Bavil mě o něco víc, než první díl Vášnivý svůdník. Přišel mi zde rozmanitější děj, trošku nahlédnutí do zákulisí amerického filmového průmyslu a větší spád. Také hlavní hrdinka Lola mi byla sympatičtější než Mia, i když chvílemi jsem ji také nechápala. A protože jsem tuto sérii chtěla mít kompletní, využila jsem nabídku pro blogery od nakladatelství Jota a objednala jsem si ještě Vášnivého sprosťáka, na kterého se moc těším. Stejně jako u prvního dílu jsem nepochopila, proč se kniha jmenuje Vášnivý hříšník, protože do hříšníka má Oliver opravdu daleko.  Ale to nám nebrání, užít si čtení od začátku do konce, protože vášně si užijete dost.




Moje hodnocení je 90 %, protože jsem knížku přečetla rychle a s chutí, bavila mě, ale opravdu je to kniha lehčího žánru, u které není třeba moc o ničem přemýšlet. Jestliže si chcete u čtení odpočinout a pobavit se, sáhněte po ní.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Nakladatelství Jota, kde si můžete knihu Vášnivý hříšník zakoupit.

středa 7. prosince 2016

DIVNÉ DNY - Láska v pěti novelách

zdroj

Anotace: Kniha Divné dny s podtitulem Láska v pěti novelách přináší pět příběhů žen, do jejichž spokojených životů náhle zasahuje krize v pěti různých podobách. Jádrem knihy je novela Hany Pražákové (1930-2010) Divné dny. Hana Pražáková byla známá jako autorka knih pro děti a dívky, po roce 2000 zaujala memoárovou prózou z padesátých let Nadějí tu žijem (v níž líčí věznění svého otce, spisovatele Františka Křeliny, a život jeho rodiny tzv. na svobodě). Divné dny byly napsány už v roce 1992 a dosud nevyšly mj. proto, že byly na samostatnou knihu příliš krátké. Redaktorka knihy Markéta Hejkalová (dcera Hany Pražákové) proto oslovila několik spisovatelek, v jejichž díle jsou také hlavními postavami ženy a pro jejichž texty je důležitá naděje. Výsledkem je tato kniha, obsahující kromě titulní novely příběhy Etely Farkašové, Věry Noskové, Markéty Hejkalové a Evy Tvrdé.

Pět autorek, pět novel, pět příběhů současných žen. Jejich společným tématem je krize, která náhle zasahuje do klidného běhu všedních dní.

Hana Pražáková píše ve čtivé titulní novele Divné dny o nevěře, hrozící rozbít dosud šťastnou rodinu, ale píše o ní s pochopením pro všechny zúčastněné a dokonce s dávkou humoru.

Slovenská spisovatelka Etela Farkašová v novele Na rubu plátna vypráví o neblahém rodinném dědictví, které zasahuje do života mladé dvojice. V jejím textu nechybí tragická hloubka, ale ani naděje.

Kratší novela oblíbené Věry Noskové Něco se musí stát aneb Význam počítače v rodinných vztazích, plná humoru a ironie, líčí složitý vztah matky a dcery a jejich soupeření o jednoho muže.

Markéta Hejkalová píše v novele Jednoho dne o lásce, která nemůže přežít v každodenním světě. Do banálního příběhu nevěry vstupuje několik nečekaných událostí a celá situace se ocitá v jiném světle.

Eva Tvrdá vypráví ve velmi čtivé novele Slunce a piškoty o zlých anonymních dopisech, které náhle vtrhnou do života jedné spokojené ženy.



Tato útlá knížka, zaujme na první pohled svojí výraznou obálkou, která je zvláštní a nekomerční,  ale k celkovému obrazu knížky se dle mého názoru hodí. Dokonale dokresluje atmosféru Divných dní a nechat se tímto odradit od knížky by byla chyba.  



Po přečtení anotace si každý čtenář udělá nějakou představu, o čem asi kniha bude. Tak stejně to bylo i u mě. Náměty všech novel mě zaujaly, a po přečtení jsem byla překvapená, že všechny autorky příběhy zpracovaly úplně jinak, než jsem si představovala. Tak, že bych to vůbec nečekala. Vzaly to z úplně jiného úhlu pohledu, ale výsledek je velmi dobrý.

První novela Divné dny je vyprávěna z pohledu dospívající dcery, která přijde na matčinu nevěru a je postavena před rozhodnutí, jak se zachovat. Do toho řeší problémy se svojí první láskou. Tato novela mě překvapila tím, že ji Hana Pražáková napsala v 62 letech, ale přitom skvěle vystihla pocity mladé dívky.

Na rubu plátna na mě působilo hodně temně a depresivně.  Příběh o dvou mladých lidech, překvapivě vyprávěný matkou ženy a ono rodinné dědictví, které by myslím nikdo nechtěl.

Etela Farkašová je slovenská spisovatelka a filozofka, která získala řadu významných literárních ocenění a její texty byly přeloženy do několika jazyků. Více informací o ní a jejích knihách můžete najít například na stránkách Slovenského literárního centra - www.litcentrum.sk

Něco se musí stát nám odhaluje nitro ženy, která má strach ze stárnutí a žárlí na svoji dceru, o které nemá moc valné mínění. Jako by ji ani neměla ráda a díky svojí zapšklosti a nedůvěře si všechny od sebe odežene. Ale také nám svítá kapka naděje, že není vše ztraceno.

Autorka této novely Věra Nosková je česká spisovatelka, vydala několik románů, které byly nominovány na prestižní literární ceny. Většinu svých  románů vydala ve svém rodinném nakladatelství Klika a má vlastní stránky www.noskova.eu

Novela Jednoho dne skončila poněkud nejasně, ale jak jinak má skončit nereálný vztah dvou lidí ze dvou koutů světa, kteří se velmi milují.  Bohužel ví, že ve skutečném světě by jejich vztah nemohl přežít, ale přesto jej nedokáží ukončit. Tuto novelu napsala Markéta Hejkalová, pro kterou mám slabost a i tentokrát mě nezklamala. Vždycky se mi trefí do noty. O této autorce jsem již několikrát psala, všechny informace o ní a také o Haně Pražákové najdete na internetové adrese www. hejkal.cz

Ema, hlavní hrdinka poslední novely Slunce a piškoty, celý rok dostává anonymní dopisy, které ji velmi trápí a ona hledá vnitřní sílu, jak se postavit pisateli a skoncovat s ním a také, jak říct manželovi, co vlastně chce a nechce.

Eva Tvrdá žije a tvoří v opavském Slezsku. Napsala několik románů, nejznámější romány Dědictví, Třešňovou alejí a Okna pokoje vyšly v roce 2011 jako soubor pod názvem Slezská trilogie. Eva Tvrdá vydává své knihy ve vlastním nakladatelství Littera Silesia. Více informací o autorce lze nalézt na stránkách www.evatvrda.cz

Sbírka Divné dny je o  ženách ve středním věku, mezi čtyřicítkou a padesátkou a o lásce. Celkově je knížka velmi čtivá, pro tyto ženy  a nejenom pro ně. Jasně ukazuje, že čtyřicítkou či padesátkou milostný život nekončí a kdykoliv nás může zaskočit láska, kterou ale mohou komplikovat rodinné vztahy s dospívajícími nebo dospělými dětmi i rodiči.



Knížku velmi doporučuji a moje hodnocení je 90 %. Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Nakladatelství Hejkal, kde si můžete knížku zakoupit. Znáte Divné dny nebo některé autorky novel?