středa 17. srpna 2016

Kouzelník z Pekingu - Markéta Hejkalová


Anotace: Byly jednou tři kamarádky, ale na konci čtyřicátých let dvacátého století se jejich cesty rozdělily: jedna se vdala za nepřítele lidu, druhá za jeho ochránce a třetí za Fina Henryho a odešla s ním do Šanghaje.


Román kouzelník z Pekingu se odehrává v Číně, Česku a ve Finsku a protnou se v něm příběhy několika lidí současného světa. Pro Češku Hanu je několikaměsíční kontrakt v Pekingu útěkem před manželskou krizí i pokušením v podobě mladého milence.


Číňanka Jasmine, stará a ošklivá asistentka kouzelníka z pekingské programové čajovny číslo jedna, musí za každou cenu sehnat obrovskou sumu peněz, aby mohla zaplatit za maminčinu operaci.


Stará paní Vlasta Kryštůfková, jedna z oněch tří dávných kamarádek, je přes celoživotní čekání snad jediná, kdo neztrácí odvahu a naději. A kouzelník? Ten odjel s mladou a krásnou Daj-lin do Hongkongu, kde možná začne nový život. Nebo taky ne. Kouzelník z Pekingu je čtivá, poutavá i dojemná kniha o překvapivých zvratech lidských osudů.


S tímto tvrzením, nemohu nic jiného, než souhlasit. Kouzelník z Pekingu je třetí knihou Markéty Hejkalové, která se mi dostala do ruky.  Markétu Hejkalovou jsem objevila náhodou, když nabízela k recenzi svoji knihu Rudé paprsky severního slunce a s každou její další přečtenou knihou se divím, že jsem ji doteď neznala. Každá její kniha mě baví o trochu víc.  

Stejně jako v knize Důkazy jejího života, jsme ihned v úvodu “vtaženi” do děje. Hlavními hrdinkami knih, které jsem zatím od Markéty Hejkalové četla, jsou ženy těsně před padesátkou, které zažívají krizi středního věku, se kterou jde ruku v ruce manželská krize a celková únava životem.


Kniha Kouzelník z Pekingu ale nemá jednoznačnou hlavní hrdinku. Sledujeme několik příběhů žen a rodin, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Pojí je tři dávné kamarádky Vlasta, Zdena a Anna, které v mládí rozdělila dálka a také tehdejší politická situace. Dále tu máme  bezdětnou Hanu Maršíkovou, ženu středního věku s manželem Radkem a jejich dlouholetými přáteli, jejichž přátelství ale dostalo velkou ránu. A také vnuka paní Vlasty Tomáše, stejně jako syna Anny, Rista a jeho manželku Tarju, kteří žijí ve Finsku a také řeší problém kde a jak žít. Ostatně jako všichni v této knize.

"Myslíš, že nevidím, jak je ti to všechno protivný a jak se ze všech sil snažíš, abych to na tobě nepoznal? A kdyby jenom tady! Myslíš, že nevidím, jak se ti v Helsinkách nelíbí, jak se ti pořád stejská po tom tvým krámě v Rovaniemi! Celej život, celej život ti byl ten zatracenej krám milejší než já," křičel Risto.


A pak je tu Jasmine, ošklivá a stará asistentka kouzelníka, která ve skutečnosti nebude až tak stará a ošklivá, ale hlavně velmi naivní až hloupá, ale člověku je jí líto a fandí jí.

Každá postava v knize prožívá a řeší své problémy a jejich životy se postupně propojují. I když se třeba nepoznají, jen se vedle sebe mihnou jako cizí lidé,  ale čtenáři souvislost dojde. Velmi obdivuji jakým způsobem, jak citlivě a nenásilně  dovedla autorka postavy proplést. To bylo fascinující a skvělé. Neustále mě překvapovala, a bylo dokonce několik momentů, kdy mi opravdu vyrazila dech. Své hrdiny nešetřila a rozhodně se závěr nedá nazvat happy endem, rozhodně ne pro všechny zúčastněné. Ale i to je jedna z věcí, které se mi na stylu Markéty Hejkalové líbí, není přeslazený a závěry jejích knížek jsou reálné. Tak, jak to většinou v životě bývá.

Tuto knihu, která má 220 stran a velmi příjemnou obálku vyvedenou v teplých barvách s čínským motivem, vydalo rodinné nakladatelství Hejkal s.r.o. v roce 2008 jako svou 55. publikaci.

Z dalších děl autorky: Slepičí lásky, Vždycky jedna noc, Ženy a cizinci na konci tisíciletí, Důkazy jejího života, Andělé dne a noci.
Z literatury faktu: Finsko, U nás v Evropě, Fin Mika Waltari - Doba, život a knihy světoznámého spisovatele.

Markéta Hejkalová je také překladatelka finské literatury (Mika Waltari, Arto Paasilinna, Leena Lehtolainen), spolumajitelka nakladatelství Hejkal a zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Děkuji paní Hejkalové za poskytnutní recenzního výtisku. Knihu lze zakoupit na www.hejkal.cz

úterý 16. srpna 2016

Pečený čaj


Tak šupaj podpatky dolů, obléct zástěru a hajdy do kuchyně. Dnes budeme dělat pečený čaj. Přiznávám bez mučení, že pečený čaj právě proto, že jsem lenora lenivá a nechce se mi pasírovat rybíz a tak jsem našla jednodušší způsob zpracování této pochoutky.

Inspirovala jsem se na blogu Věruška v kuchyni, kde jsem našla recept, který mi přišel jednoduchý, ale musela jsem si ho trošku upravit, protože jsem měla pouze rybíz a letní jablka :) Příprava je velmi jednoduchá.


Potřebujeme:

1 kg letních jablek
1 kg rybízu, může být i mražený
1 kg cukru
celá skořice
hřebíček
badyán
pár kapek alkoholu, já jsem dala rum





Z jablek odstraníme jádřince a nakrájíme je na kousky, neloupala jsem. Dáme do vyššího pekáče a přidáme rybíz a cukr. Chtěla jsem mít výslednou červenou barvu, a proto jsem dala bílý cukr, ale dá se samozřejmě i třtinový, ale hlavně, toho cukru bylo skutečně moc. Příště dám rozhodně méně, je to dost sladké.




Přidáme koření, v původním receptu byly asi 3 hvězdičky badyánu, 6 hřebíčků a jeden svítek skořice… všeho jsem dala o něco víc. Hřebíčku teda o dost a pak jsem ho zase vybírala :)





Všechno smícháme a dáme péct. Asi 30 min., 200 stupňů, ale já jsem to pekla tak 45 min., má to mít konzistenci takovou rozvařenou, něco jak marmeláda, ale samozřejmě kousky tam zůstanou. Což je správně.



Poté ještě horké plníme do čistých sklenic a nahoru kápneme pár kapek alkoholu. Já jsem dala rum a do každé skleničky 1 kávovou lžičku. Cukala mi ruka, že tam dám víc, ale měla jsem strach, abych si nepřiopila děti :) Zavřeme a otočíme dnem vzhůru.




Samozřejmě hned asi za hodinu jsme ho musely s dcerou vyzkoušet. Takže asi 3 lžičky se dají do hrnku a zalijí vroucí vodou. Opravdu dobrůtka, jen cukru příště méně. Ovoce se po vypití čaje sní. Dokonce lze mazat i na palačinky, což jsem si vyzkoušela hned následující den.



Pečený čaj se dá dělat z různých druhů ovoce, jen se nedoporučuje banán, kterému moc pobyt v troubě nesvědčí. Všechny tyto informace jsem se dočetla na výše zmíněném blogu Věruška v kuchyni a ještě různě na internetu, to abych tady nechytračila.

Jinak už se těším, až pečený čaj udělám ještě ze švestek, hrušek, ostružin a tak různě, co nám na zahradě vyroste.


Podzimu zdar :)

čtvrtek 11. srpna 2016

Důkazy jejího života - Markéta Hejkalová


Anotace: Román o lásce, která se většinou objevuje tehdy, když ji vůbec nečekáme. Ze života hlavní hrdinky Jolany se ale láska nečekaně ztrácí. Některé ženy v takové situaci propadají zoufalství. Jiné hledají muže: spolehlivé rameno, útěšnou náruč, nebo prostě sex. A někdy nacházejí radost. Čtivý příběh z diplomatického prostředí se odehrává v Česku, Bruselu a Kosovu a osudy hrdinů sledujeme na pozadí evropských snah o konstruování politicky korektního světa.


Po knize Markéty Hejkalové Rudé paprsky severního slunce, se mi dostala do ruky další její kniha Důkazy jejího života. Ihned mě zaujala krásnou obálkou, velmi příjemnou na pohled. Samozřejmě je jasné, že hezká obálka není na knize to nejdůležitější a mnohem důležitější je obsah knihy. Tady mohu s klidným svědomím říct, že i obsahově je kniha skvělá.


Styl psaní paní Hejkalové mi velmi “sedí” a knížka mě hned od začátku “chytla”. Jde rovnou k věci, žádné zbytečné fráze. Hned jste v příběhu. Přestože knížka je uzoučká, děj se odehrává v delším časovém úseku několika desetiletí a přechody jsou dobře zpracované. Přestože se odehrává v diplomatickém prostředí, vůbec to knize neubírá na čtivosti. Nejste zahrnuti nudnými politickými pasážemi.


V knize sledujeme osudy třech rodin a přesto v podstatě jedné rodiny, která kdysi mohla vzniknout a následně po letech se mohla znovu setkat. Mohla…?


Jolanu poznáváme coby osmnáctiletou, hloupoučkou a dosud nepolíbenou dívku bez sebevědomí, která jednoho letního odpoledne přijde o panenství s mladým Jugoslávcem Zamirem. Dítě, které následně porodí dá k adopci. Vdá se za bývalého přítele své kamarádky Zdeňka a společně s ním odjede do Finska a po několika letech do Bruselu, kde pracují jako úředníci pro Evropskou unii. Je celkem spokojená až do chvíle kdy zjistí, že si její manžel našel podstatně mladší milenku. Nyní stojí před rozhodnutím, co má dělat se svým životem dál.


Jolana mi byla jako hlavní hrdinka velmi sympatická. Žena bez sebevědomí, ač s vystudovanou vysokou školou. S manželem žila ve Finsku, kde jako manželka diplomata neměla nic moc na práci. Když se dostávají do Bruselu, domluví jí manžel místo v jedné z mnoha evropských komisí. Jolanu práce baví a když zjistí manželovu nevěru, neví co dál. Zpočátku má strach, že ji opustí, hledá, kdo by ji utěšil, ale čím víc se snaží někoho najít, tím se cítí hůř. Ale po čase se situace obrací, stává se sebevědomější a najednou přestává mít nouzi o muže. Přijímá s klidem vše, co jí život servíruje..


“Pojeď do Vídně s náma… jestli můžeš,” poprosil ji Alex tiše a Jolana se zaradovala. Už dávno ji žádný muž nikam nezval (leda Turek do postele), natož takhle mladý muž a do Vídně. Hned přikývla. Na to, aby se zorientovala v Brně, bude mít ještě spoustu času. Jsme na výletě, řekla si ten den už poněkolikáté a pak to řekla ještě anglicky: “Jsme jako na školním výletě,” smála se, po dlouhé době se těšila - ne, na nic konkrétního, prostě na to, co bude.


    Zamir ve všem poslouchá svého strýce. V Německu studuje medicínu a žije se zdravotní sestřičkou Ingrid. Bojí se jediné věci, aby se nemusel vrátit do rodného Kosova, zmítaného občanskou válkou. Když zjistí, že jím rodina Ingrid a i ona sama opovrhují, odchází pracovat do Finska, kde se seznámí s Margaret. Když čekají první dítě, jeho obavy se naplní a strýc jej povolá zpět domů. Je po válce a čas pracovat pro svoji rodnou zem. Zamirovi se v Kosovu příliš nedaří, ale pak přijde okamžik, kdy jeho politická hvězda vyletí strmě vzhůru.


    Zamira mi bylo trochu líto, jak se mu nedařilo v kariéře. Byl to dobrý muž, který těžce hledal své místo v životě, mezi Kosovem a Finskem, z něhož pocházela jeho manželka.


    Premiér republiky Kosovo, řekl si Zamir ohromeně a pak svůj nový titul neochotně zpřesnil: budoucí premiér země, jejíž budoucnost není v tuto chvíli úplně jasná. I přes ta omezení mu zněl jeho nový titul opojně - a taky naháněl trochu hrůzu.


    Když se z Pavla, mladého herce, stane díky hlavní roli v nekonečném seriálu celebrita, v rozhovoru do časopisu přizná, že je adoptovaný. Když je v seriálu nahrazen jiným hercem, odjíždí zahrát malou etudu do hotelu Hvězda, kde se koná summit o vstupu Kosova do Evropské unie.  Do stejného hotelu v němž kdysi strávili jedno odpoledne Jolana se Zamirem.


    Zatleskali. Cizinci jen zdvořile, Češi přece jen o něco vřeleji. Prince znali jako zázračného zachránce Alexe ze seriálu. Ani kdyby chtěli, moc tleskat nemohli. Drželi v ruce sklenky s aperitivem a čekali na večeři.




     Je možné, že se osudy těch tří protnou? Že je náhoda svede po letech znovu dohromady a jestli ano, poznají se ještě vůbec? A jak to s nimi bude dál?


     Jestli se rozhodnete si knihu přečíst, rozhodně nebudete zklamáni. Já jsem si čtení moc užila a bylo mi líto, že je knížka tak tenoučká.  Už se těším na další knihu od paní Hejkalové Kouzelník z Pekingu a tímto jí moc děkuji za poskytnutí recenzních výtisků.

    Knihu lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.hejkal.cz

neděle 7. srpna 2016

Bez duše - Eva Molíková


Anotace: Susan Lerrisová si nikdy nemyslela, že je dítě štěstěny. Ovšem, když ji o ruku požádal muž, kterého nadevše milovala, zdálo se tak snadné tomu uvěřit. Stačil ale pouze jeden večer, aby přišla o všechno. Její nejbližší byli najednou mrtví a ona nechápala důvod. O to horší bylo zjištění, že právě ona je z jejich smrti obviněna. Jenže udělala to? Sama moc dobře věděla, že potom co se z ní stalo se dalo uvěřit jenom jediné odpovědi.

James Rogers by za snoubenku dal i život. Tak velká byla jeho láska, a přesto se otřásla v základech během jediného večera. Je možné někoho nenávidět a zároveň milovat? James věděl, že ano. Jenže chuť po pomstě mu nedala zapomenout a už vůbec ne odpustit. Co na tom, že ji miluje?! Člověk by neměl milovat stvůru a právě tou se ona stala!



    Na mladou spisovatelku Evu Molíkovou, nyní píšící pod pseudonymem Molly Crow jsem narazila náhodou, když nabízela svoji knihu k recenzi. Už tenkrát, když jsem si přečetla pár ukázek, jsem si říkala, že by to mohlo být zajímavé čtení. Ale měla jsem tenkrát krátce po čtení jiné prvotiny mladinké autorky na podobné téma, které bylo pro mě utrpením a následné psaní ne právě lichotivé recenze, mě odradilo a tak jsem si řekla, že to nechám být.

    Nicméně poté přišlo pár oslavných recenzí a znovu nabídka na recenzní výtisk a to už jsem neodolala. Kniha přišla vzápětí i s milým věnováním a podpisem autorky, kterého si nesmírně cením. A tak jsem se pustila do čtení.

    Hned v úvodu nás hlavní hrdinka Susan obeznámí se svojí ne právě záviděníhodnou situací, ve které se právě nachází a hned vzápětí se začínáme nořit do jejího příběhu. Příběh je rozdělen na kapitoly. Na začátku každé nás nejdřív Susan seznámí se svými pocity a poté následuje další vyprávění.

    Přiznám se, že jsem se nejdřív nemohla do knihy začíst. Susan chystá svatbu s Jamesem a navštěvuje večírky. Na jednom z nich potkává tajemného muže, který je jí natolik uchvácen, že ji zatouží mít a tato touha spustí lavinu dalších událostí. Trošku jsem pak čekala větší snahu tohoto muže získat Susaninu přízeň.  Susan se mi zdála mírně naivní, ale sympatické bylo, že i přes vše, čím se stala nepřestala milovat svého snoubence, stejně tak jako on ji.

Jakmile poprvé ucítila na jazyku tu chuť, panenky se jí protočily slastí. Nic jiného ji nezajímalo. Chtěla víc. Potřebovala víc.

    Když do hry vstupuje inspektor Casler, poznáváme další milostnou dvojici, která tuto knihu okoření. Autorka v jednom rozhovoru uvádí, že ji při psaní neustále svádělo více rozvíjet i tuto linii příběhu, což se ani nedivím. Inspektor Casler byl sympaťák a já jsem mu velmi fandila.

    Jelikož čtenáři od začátku tuší, stejně tak jako inspektor, kdo je skutečným viníkem, nejvíc mě zajímalo, jak to dopadne s hlavními hrdiny. Tady už jsem hořela zvědavostí a fandila Susan a Jamesovi v jejich boji o lásku a existenci.

Milovali se jako šílení. Sotva skončili a museli znovu. Ani jeden z nich se nemohl nabažit toho druhého. Možná to bylo tím, že pokaždé, jakmile skončili, uvědomili si, že by to taky mohlo být naposledy, a ta představa se ani jednomu vůbec nezamlouvala.

     Protože nás autorka neustále mistrně mátla, jakže to nakonec skončí,  opravdu jsem to netušila téměř do poslední stránky. Dokonce mě i napadlo, jestli nebude ještě přece jen pokračování. Závěr mě překvapil a potěšil, i když bych čekala některé pasáže více objasnit, ale nechci prozrazovat děj.


    Co říct na závěr. Na tohle téma jsem už přečetla hodně knih a je zajímavé sledovat, jak si s ním každý spisovatel poradí po svém. Tady se Molly podařilo stvořit bytosti, které přesto tak úplně bez duše nezůstaly, což je dobře. Máme tu napínavý detektivní příběh, v němž nás na závěr také čeká jedno překvapení. Lásku jako trám, která překoná všechny překážky a  také erotiku, která k lásce neodmyslitelně patří.  Tyto pasáže mě také hodně bavily a je dobře, že tam jsou. Takže všechny předpoklady pro zábavu na letní, podzimní i zimní večery.


    Ještě jednou bych chtěla poděkovat Molly za zaslání její knihy, těším se na další a všem čtenářům přeji při čtení příjemnou zábavu, která je určitě čeká.