středa 29. června 2016

Rudé paprsky severního slunce - Markéta Hejkalová



Anotace: Česká žena Monika neví, co si dál počít se životem. Pak odjede s manželem, badatelem blíže nejmenovaného ústavu pro zkoumání totalitní minulosti, na několik měsíců do Jižní Koreje. Tam se bezhlavě zamiluje do muže, o němž ví jenom to, že v něm potkala svoji druhou polovinu. Zrovna tak dobře ví, že jejich veliká láska jednou skončí, protože v obyčejném lidském světě nepřežije. Věčštěstí a muže na celý život hledají i další hrdinky románu: paní Song, již manžel přiměl k útěku ze Severní Koreje, úspěščesko-finská podnikatelka Kamila, která už nevěřila, že potká toho pravého i tajemná slečna Lee. Která z nich nepřežije? Kruté paprsky severokorejské diktatury dopadají až do Soulu, do univerzitního kampusu, ztracených zákoutí i purpurového pokoje hodinového hotelu Ben Hur. Ale nejen tam. Ženy netuší, že jsou jen loutkami v podivné hře a jejich pohyby řídí neznámé vzdálené ruce. Nebo až příliš blízké? Kniha Rudé paprsky severního slunce je originálním spojením tklivého milostného příběhu a napínavé detektivky a čte se jedním dechem.

     Když jsem viděla nabídku na recenzní výtisk této knihy, okamžitě mě zaujal milostný námět, osudová láska, dilema jít do vztahu s nejistou budoucností nebo zůstat v manželství, které ale také není moc pevné v kranflecích. Zvlášť, když manžel si s věrností také hlavu neláme. Od této linie příběhu jsem přiznám se čekala víc, víc lásky, touhy, dramatu. Ale tento milostný příběh není základním kamenem tohoto románu. Příběh Moniky a Minjonga je jedním z několika příběhů. Slečna Lee, paní Song, Moniky manžel Michal, Monika, kolem těchto všech se motá záhadný profesor Park. Ale kdo je profesor Park, jaký je a pro koho ve skutečnosti pracuje?

     A v tom potkáme Minjonga. Johna. Tentokrát už nepochybuju, jestli je to on nebo někdo, kdo je mu hodně nebo alespoň trochu málo podobný. Už ho přece znám, pila jsem s ním v jeho bytě mlékokávu. Celá se rozechvěju. To přece není možné. Protože jsem si celou dobu říkala, že ho tady třeba potkám. Jednou jsme se v tomhle hotelu už viděli, při galavečeři, tak proč ne teď znovu? Právě kvůli němu jsem si chtěla dát kafe tady, a ne ve městě.

     To je právě hlavním námětem Rudých paprsků severního slunce. Ač jsme v jižní Koreji, náš severní soused je neustále ve střehu a nikdo si nemůže být jistý kdo je kdo a co je jeho skutečným posláním. To moc ostatně neví ani Moničin manžel, který v Koreji celkem nic nedělá. Taktéž paní Song, která nemůže věřit ani vlastnímu manželovi, ani slečna Lee, která by si už nejraději našla muže a založila s ním rodinu.

     „Kde je váš manžel?“ zareagoval hned mladík, jako by vysvětlení o svobodném světě neposlouchal nebo nebral vážně, nýbrž jen jako povinnou zdvořilostní frázi, jaká k rozhovoru patří.
   „Nevím,“ polkla, „on...“ Těmhle policistům samozřejmě může říct, že ji manžel opustil. Ale že se vrátil? Tím si nebyla jistá. Kapitána Parka by se nebála poprosit o radu, co má dělat. Jestli má manžela poslechnout, odpustit mu a vrátit se s ním na Sever? Ne, s tím by se nemohla svěřit ani kapitánu Parkovi.

     A co se stane, když už se někteří rozhodnou jít svou vlastní cestou? Dát přednost svému životu a vymanit se z temných chapadel, které vám obtahují smyčku kolem krku?

     Díky tomuto románu se ocitneme v daleké Koreji a strávíme tam s našimi hrdiny několik měsíců života. Toto neobvyklé prostředí je to, co některé čtenáře zaujme, jiné možná naopak odradí, protože přece jen v současné době švédských a všeobecně severských thrillerů moc nefrčí téma porevolučního uspořádání světa a spřádání konspiračních teorií. Ale příběhy hlavních hrdinů a nakonec smrt jednoho z nich nám zaručují dobrou zábavu u čtení. Budete chtít vědět víc, kdo je kdo a co je vlastně účelem toho všeho, protože to nejen, že netuší hlavní hrdinové, ale ani čtenáři a mě tahle knížka udržovala v napětí a bavila mě, přestože si dovolím řadit se ke generaci, která sice část ranného dětství prožila v totalitě, ale jinak zná totalitní praktiky pouze z knížek a vyprávění.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Hejkal, kde si knihu lze zakoupit – www.hejkal.cz


Markéta Hejkalová

napsala sedm románů, v nichž se milostné příběhy současných žen spojují s napínavým dějem a zajímavým, atraktivním prostředím - mj. Andělé dne a noci (2012), Důkazy jejího života (2010) a Kouzelník z Pekingu (2008), knihu pro děti Šli myšáci do světa, řadu povídek (nejen pro časopisy Českých drah) a několik knih faktu, například životopis Fin Mika Waltari či netradiční kuchařku U nás v Evropě. Přeložila mnoho knih finské literatury (hlavně Miku Waltariho a Arta Paasilinnu) a vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě. Je místopředsedkyní českého a členkou výboru světového PEN klubu. Žije s manželem v Havlíčkově Brodě, od roku 1991 tam pořádá každoroční Podzimní knižní veletrh. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.

4 komentáře:

  1. Moje kolegyně dostala na náš blog také recenzní výtisk od autorky a působilo to na ni podobně jako na tebe. Škoda, že ta milostná linka nebyla trochu silnější, jako romantická dušička bych potom takový román zkusila taky. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, to jsem ráda, že jsem to tak nevnímala jen já :) Ale přesto mě ta knížka bavila, měla jsem ji celkem rychle přečtenou, což je znamení, že pro mě dobrý :)

      Vymazat
  2. Mohla by to být zajímavá knížka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě stojí za přečtení, je to zase trošku něco jiného :)

      Vymazat