pondělí 30. května 2016

Recept na Araba - Viktória Darsane



Příběh jedné Slovenky, dvou dětí, dvou Arabů a jednoho manželství





     Slovenka Nina se v Ženevě, kde pracuje jako au-pair seznámí s Arabem Omarem. Velmi se do něj zamiluje, ale jeho láska k ní netrvá dlouho a on ji opustí kvůli jiné ženě. Nině se zhroutí celý svět a navíc zjistí, že je těhotná. Rozhodne se dítě si nechat a seznámí se s novým mužem, také Arabem Samirem. Společně odjíždí na Slovensko začít nový život, jak to ale zvládnou?

     Knížka Recept na Araba se mi četla velice dobře. Vyprávění ve svižném tempu o lásce k mužům z jiné kultury, tak odlišné od té naší mě bavila.

     Hlavní hrdinka Nina byla celkem sympatická. Je zde vidět přerod od mladé naivní dívky v ženu, která je nucena postarat se o své děti, čelit problémům s láskou a také o ni bojovat.

    Omar je typ muže, který když je zamilovaný dělá velká gesta, ale když láska opadne je nemilosrdný a umí být i krutý, neváhá Ninu poslat na potrat, vyhodit na ulici. Ten typ muslima, který si s přikázáními své víry nic moc nedělá, jestliže není ve své rodné zemi.

     Naproti tomu Samir je kladný hrdina, milující manžel a otec dítěte, které není jeho. Ale přece jen i on je obyčejný muž, který neodolá svodům jiných žen. A také Arab, pro kterého je čest a loajalita manželky na prvním místě a jakékoliv porušení této loajality, byť nevědomé ztrestá velice krutým způsobem.

     Tato kniha je dle skutečné události. Vykresluje Araby jako muže, kteří umí být velmi pozorní a milující k ženě, kterou milují, ale také velmi krutí, když jejich láska opadne nebo se cítí být podvedeni, uraženi. Líbila se mi část, která se odehrává v Maroku, kde byla Nina, navzdory obavám, velmi šťastná se Samirovou rodinou a popis zvyků a mentality života v této exotické zemi.

     Recept na Araba je román pro ženy a jako takový je potřeba jej brát. Zábavný, čtivý, skvělá a   nenáročná četba na dovolenou.


čtvrtek 26. května 2016

Pozóóór myš!

     Je podzim. A venku plno hlodavců. Zatímco já naším Domem hrůzy výsostně pohrdám, myším se nezdá tak špatný. Tak proč by se k nám nenastěhovaly.



     Sedíme v chajdě, vládne tu výjimečně pohoda. Nikdo se nehádá, nepere, nebrečí. Manžel píše maily, já čtu a děťátka si kreslí. Mají k tomu vyřazenou školní lavici, takovou tu klasickou, jak je pod ní prostor na knížky. Pěkně zapadla do interiéru, je zelená a stará. A pod lavicí má dcerka košíček na pastelky. A teď to přijde! Řetězová reakce!

      Dcera vytáhne košík, že si z něj vezme pastelku. Probudí myš, která si v něm pěkně chrupkala. Myš se lekne a vylítne. Dcera se lekne a s jekotem vylítne! Já se leknu a s ještě větším jekotem vylítnu! Manžel se lekne a s hurónským řevem: „Co se děje! Co blbnete!“ taky vylítne. Všichni máme málem infarkt. My ženy a děti ječíme: „Myš, myš, taky je myš!! Dělej musíš ji chytit!“

     Děti chytnou amok a začnou ječet jak šílení. Já chytnu amok a okamžitě hledám tašku, protože: „Tady nebudu už ani minutu! Děti odjíždíme!“ Manžel se snaží zjednat pořáde k a uklidnit situaci: „Tak pěkně popořádku. Nikdo nikam nepojede a všichni přestanou ječet!“
    „Ale musíš hned chytit tu myš!“
    „Jo, ale napřed musím dopsat ten mail.“
    „No to si děláš srandu, je tu myš a ty budeš psát mail?“

     Po dvaceti minutách, kdy já stojím ztuhlá na místě a bojím se pohnout a děti vykřikují jak smyslů zbavené: „Myš, myš!“, čímž já sebou vždycky trhnu a tlak mi vylítne do nebeských výšin se manžel uvolí, že teda půjde chytit tu myš.

     Nejdřív si musí obstarat zbraň. Zde musím podotknout, že zatímco já jsem alespoň prázdniny trávívala u babičky na vesnici, můj manžel je typické městské dítě. Tudíž mi hned je jasné, že násadou od smetáku tu myš nezabije.

     Druhá věc, lokalizovat nepřítele. Šlo to dost těžko, protože když kdokoliv z nás udělal pohyb, děti pořád vykřikovaly: „Myš, pozor myš!“ Nakonec se zjistilo, že myš je v ložnici, kde spí děti a já. Všichni lovci se tedy přesunuli do pidi ložnice, kde je manželská postel a skříň. 

     Manžel poslechem zjistil, že myš je za skříní. Já pořád ještě nechápu, jak chce tu myš zabít násadou od smetáku. A jelikož jako hloupá žena mám potřebu neustále to hlasitě komentovat a děti pořád vykřikují, manžel začíná být maličko ve stresu. Taky potřebuje psát ty maily a na myš nemá čas. A ta potvora je pořád za skříní. Nakonec jsme vykázáni ven, že si s ní poradí sám. Tak třičtvrtě hodiny bloumáme po vsi a já vymýšlím omluvenku do školy pro dceru, protože nevím, jestli myš je dostatečný důvod nepřítomnosti.

     Po návratu se nestačíme divit. Myš stále žije. Místnost vypadá, jak kdyby v ní vybuchla bomba. Skříň odtažená ode zdi. Postele taktéž. Matrace a peřiny vyházené a mezitím manžel na pokraji nervového zhroucení. Takže začneme znovu. Děti se uklidní a přestanou křičet. Já půjdu držet skříň, protože ta myš je pod ní. Manžel ji nadzvedne, a jak myš vyběhne, násadou od smetáku, rozuměj jako kopím, ji zabije.

     Tak jo, jdeme na to. Vše jde podle plánu, akorát, že jak myš vyběhne, manžel se lekne, jak je rychlá a než se vzpamatuje s kopím, myš je pryč. Naštěstí v kuchyni.

     Pro dnešek to vzdáváme. Ložnice se zavře a nikdo nesmí jen tak pro nic za nic courat sem a tam, což je dost těžké, protože je to průchozí pokoj do koupelny s toaletou. Děti mají dobrodružství, protože se musí připravit, pozor, rychle otevřít dveře a běžet, zpět to samé.

     Ráno, po probdělé noci, kdy celou noc hlídám, aby se ta nezvaná návštěvnice neprokousala do ložnice, musím nejdřív zlikvidovat myší bobky z kuchyňské linky a vydezinfikovat ji Savem, abych mohla udělat dětem svačiny. Samozřejmě s patřičným komentářem.

     Jelikož má manžel schůzky ve městě, jedu s ním, protože s myší tam sama nebudu ani zanic. Ve městě nakoupím asi dvacet pastí. Dle doporučení jedné maminky ze školy do nich nainstaluji arašídové křupky. Ty prý mají myši na Vysočině nejraději a čekáme. 

     Druhý den večer se najednou ozve rána a chudinka to má za sebou. Ještě chvíli mlátí ocasem. Manžel duchapřítomně vyskočí a ještě pořídí pár fotografií. Alespoň nějaké zadostiučinění, když kopí nevyšlo.


úterý 24. května 2016

Temné šílenství - Wulf Dorn


Anotace: Po odhalení skandálu na klinice ve Fahlenbergu se psychiatr Jan Forstner stal proti své vůli místní celebritou. Proto zpočátku nepřikládá darům od neznámé ctitelky žádný význam. Potom však je zavražděn novinář, který Jana požádal o pomoc s jedním mysteriózním případem souvisejícím s jakousi záhadnou ženou.
Kdo je ta neznámá se dvěma tvářemi? Pátrání po totožnosti vražedkyně zavádí psychiatra do příšerné noční můry z paranoie a děsivých halucinací, z níž zdánlivě není cesta zpátky.
A jediný člověk, který mu může pomoci, je odsouzen k mlčení


Ve válce a v lásce je všechno dovoleno. Přísloví



     Ale je tomu skutečně tak? Jan Forstner, psychiatr, který pracuje na psychiatrické klinice ve Fahlenbergu dostane jednoho dne kytici růží od neznámé ctitelky. Nejdříve si myslí, že mu ji poslala jeho přítelkyně Carla, se kterou měl poslední dobou neshody. Ale kytice není od ní a ani od žádné jiné ženy, kterou zná. Později dostává ještě dva dopisy s velmi zvláštními kresbami, které vypadají jako od dítěte. Jan začíná mít obavu, kdo je ona neznámá...

     Navíc jím otřese brutální vražda známého novináře těsně před tím, než měl mít s Janem schůzku ohledně nějaké ženy.

     Žena, která začíná Jana sledovat na každém kroku a také mu telefonovat se představí jako Jana. Psychiatr velmi brzy zjistí, že je šílená. Jana je přesvědčená o jeho velké lásce k ní a každé ženy, která se k němu jen přiblíží je připravena se zbavit. Hraje s Janem hru, kterou má promyšlenou do nejmenších detailů. Jan si bohužel myslí, že si s ní dokáže poradit sám, ale posléze je nucen se obrátit na policii. A to ještě netuší, co jej čeká.

"Je to láska. Opravdová láska. A co nevidět se to dovědí všichni. Stane se z nich pár, který už nikdo a nic od sebe neodloučí."



     Ke zpovědi k mladému faráři Felixu Thannerovi přijde záhadná žena, která se mu svěří se svým smrtelným hříchem, který spáchala. Farář svádí velký vnitřní boj ohledně povinnosti zachování zpovědního tajemství. Navíc v ženě vidí velké zlo.

Na okamžik se neubránil absurdní představě, že hledí na vyceněnou tlamu ze své noční můry. Ostré bílé tesáky pod blonďatou hřívou. Roztříští dřevěnou mřížku, uchopí ho a navěky strhne s sebou do pekelných hlubin. Avšak to, co nakonec spatřil, bylo horší než jeho děsivé noční sny. Mnohem horší.

     Příběh je popisován z pohledu Jana, faráře Thannera a Jany. Je zde nahlédnuto do mysli psychicky nemocné osoby i vykreslen strach a bezmoc, kdy nelze nic dělat, jen s hrůzou sledovat šílenou jízdu psychopatky.

"Když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš, on však změní tebe."


     Celou dobu co se odehrává děj v knize prší a název Temné šílenství je skutečně výstižný. Do první poloviny jsem se nemohla začíst, ale děj postupně gradoval a já jsem byla stále napjatější. Konečné rozzuzlení jsem nečekala, bylo velmi neobvyklé. Otázkou je, jestli uvěřitelné. Na závěr mi chybělo dořešení vztahu Jana s Carlou, ale jinak jsem se u čtení bavila. Myslím si, že příznivci Wulfa Dorna a celkově psychologických thrillerů se rozhodně nebudou nudit a budou spokojeni



Wulf Dorn


     Narozen v roce 1969, píše už od svých dvanácti let. Krátké příběhy, které publikoval v antologiích a časopisech, získaly několik literárních cen. Od roku 1994 pracuje na psychiatrické klinice. S manželkou a kočkou pro štěstí žije nedaleko Ulmu. Jeho románová prvotina  Trigger (Spouštěč) se ve světě okamžitě stala bestsesserem a záhy nato byla zfilmována.

     Euromedia Group vydala od tohoto autora thriller Mrazivé ticho. K vydání připravuje bestseller Spouštěč.

pátek 20. května 2016

Lufťáci naopak

     Hurá! Je pátek a my se vracíme do civilizace. Vezeme kopu špinavého prádla. Rodiče nás vítají jak národní hrdiny z války. Jako kdybychom přijeli z džungle. Dívají se na nás soucitným pohledem. Babička dokonce potají zamáčkne slzu.

     Děti jsou rychle odebrány z naší nedostatečné péče.
    „Pojďte, vy chudáčci, u babičky je teplo a taky opravdové jídlo.“ Významný pohled mým směrem. Vysvětlovat, že děti mají obědy ve škole, je zbytečné. Jako rodiče jsme selhali. Děťátka jsou uložena k televizi a obložena jídlem. Taky se musí důkladně vykoupat. V teplé vodě, chlorované.

     Mě začíná prací maraton. Rychle vyprat tři pračky, vysušit a vyžehlit. A takhle každý týden. Taky musím dokoukat všechny seriály. Hovím si v sedačce, hraje televize a internet sviští závratnou rychlostí. Nemusím neustále běhat pro dřevo a hlídat, aby nevyhasly kamna. Všude je krásně teplo. Ano, uznávám, příznivci alternativního životního stylu jsou ze mě znechuceni. Ale mě je to jedno. Jsem šťastná.


      Večer jdu do kavárny s kamarádkami. Krásně po dlažbě. Celou cestu. Nebrodím se bahnem a mokrou trávou. Jdu po chodníku, to tam u nás taky moc nevedeme. Musíte chodit po krajnici a uskakovat před každým autem. Jak málo stačí k radosti. Mluvím taky s někým jiným než s manželem a dětmi.

     Jen se mi zdá, že pořád slyším vlak. A to máme nádraží na druhém konci města. Nejsem v tom sama. Dcera vystrčí hlavu z vany, kde se máčí už půl hodiny a vážně na mě pohlédne: „Nejede vlak?“
Nejede zlato, to jen my už začínáme blbnout!“


     Ovšem o to horší je nedělní odpoledne, kdy se zase balíme na venkov. Sbalit všechno prádlo. Nákup. Věci do školy. Pět kanystrů s pitnou vodou. Jedeme v autě jak sardinky. Milion věcí, ale stejně vždycky něco zapomeneme. 

      Já v hluboké depresi. Vyjíždíme samozřejmě pozdě, ale ani nám to nevadí. Alespoň můžeme jít pak rovnou spát. Co taky jiného. Nejhorší je, když projíždíme vesnicemi a já vidím v oknech normální domovy. Nás čeká v našem Domě hrůzy jen vlhko a puch. Jo a taky několik malých obyvatel. Je přece podzim! 

úterý 17. května 2016

Z lásky k vám - Amanda Prowseová


Holčičko má, 
načeš vlasy, nalič tváře,
co chvíli tu může být.
Nemysli si,
když už prsten navlékl ti,
že máš teď navždycky klid.“



     Kathryn je vystudovaná učitelka angličtiny, která vždy snila o tom, že se bude věnovat své profesi. Po svatbě je ale donucena stát se ženou v domácnosti, která se vzorně stará o svého manžela, váženého ředitele prestižní školy a jejich dvě dospívající děti Dominika a Lydii. 

     Pro okolí včetně vlastních dětí je téměř neviditelná. Není s ní žádná legrace na rozdíl od jejího manžela Marka, který je uvolněný, zábavný a v okolí velice oblíbený. Kathryn celou dobu manželství nosí masku „stepfordské paničky“, ale pod ní skrývá strach, smutek a touhu být svobodná. Každý večer nastoupí před manžela a v kleče si vyslechne „vyhodnocení dne“, dostane přidělené body a také krutý trest. Kvůli dětem musí všechno vydržet. Jen jednoho dne pohár přeteče a shodou náhod má u sebe Kathryn nůž na zeleninu...

     Po pěti letech je propuštěna z vězení a je konečně úplně volná. Ale i těch pět let ve vězení pro ni bylo vysvobozením z pekla, které zažívala každý den s manželem. Nyní se před ní otevírá celý svět plný úžasných možností co dělat. Kate ale touží především urovnat vztahy s dětmi, které jí nemohou odpustit, že připravila jejich otce o život.

     O této knize jsem četla na několika knižních blozích, a tak když jsem ji viděla v knihovně, rozhodla jsem se, si ji půjčit. Nic moc jsem od ní neočekávala, ale velmi příjemně mě překvapila.

     Je psána v několika časových rovinách a začíná rovnou smrtí ředitele Brookse. Poté se střídají období před deseti lety, kde je vylíčen Kathrynin život s rodinou a postupně její život ve vězení, propuštění až po současnost. Sledujeme cestu, kterou se Kate vydala, aby pomohla sobě ale i těm, kteří její pomoc potřebují.

     Kate mi byla sympatická, bylo mi jí velmi líto za to, jak se k ní manžel, ale i děti chovaly. Obdivovala jsem její schopnost zachovat klid za všech okolností. Chvílemi mě ale rozčilovalo, že se rozhodla být na všechno sama, že se někomu nesvěřila a že od Marka neodešla. Že nepožádala o pomoc svoji sestru nebo přítelkyni. Myslím, že není v lidských silách dlouhodobě snést takové týrání. Chápu, že vše dělala kvůli dětem a věřím, že kvůli nim je žena schopná vydržet hodně, ale tohle už mi přišlo příliš.

     Ve svém novém životě, kdy začala používat dívčí jméno, se z ní stala úplně jiná žena a já jsem jí velmi fandila.

     Setkáme se zde ještě s několika silnými ženami, přítelkyněmi Kate. Je zde krásně ukázána síla žen, ženského přátelství a také mateřské lásky.

     Tato kniha se mi velmi dobře četla a všem ženám ji mohu vřele doporučit. Jen se připravte, že budete trpět spolu s Kate a také budete mít chuť zabíjet. Také si spousta z nás uvědomí, jak skvělé muže má doma. Těm méně šťastným možná dodá sílu změnit svůj život.

     Knihu Z lásky k vám autorka věnovala všem ženám, které žijí pod něčím jhem.

Štěstí naleznete, jen když v sobě najdete odvahu se osvobodit...“


pondělí 16. května 2016

Návštěva knihovny 2

     Dnes jsem byla po třech týdnech v knihovně. Už jsem měla úplný absťák :) Nicméně mě tam čekalo nemilé překvapení. Příští týden musím vrátit asi 6 knížek, které jsou půjčené z jiné knihovny. No bohužel zrovna ty nejnovější detektivky. Takže musím číst, ale i kdybych se učetla k smrti, šest knížek za týden nepřečtu :) Tak nic. Nemám si toho půjčovat tolik, když nestíhám číst. Stejně jsem ale neodolala :) A na tyhle mám čas...



Dcera na přání - Kateřina Janouchová


Anotace: Helena nikdy nijak zvlášť netoužila po dětech. Jenže pozná Paula a do života jí vstoupí láska. Přijde do jiného stavu a tajně doufá, že bude mít holčičku. Narodí se jí však chlapeček. Když potom Helena čeká druhé dítě, zemře jí milovaná maminka.
     Helena si začne bolestně uvědomovat, že v životě najednou postrádá blízký kontakt s nějakou jinou ženou. Že potřebuje dceru, která by prázdný prostor zaplnila. Touha po holčičce se promění v posedlost.
     Jednou Helena narazí na starý maminčin deník a najde v něm vodítko k minulosti. Mohl by jí matčin deník poskytnout vysvětlení, proč tak strašně touží po dceři? Pátrání po pravdě ji nakonec dovede k nečekanému poznání. Některé otázky měly snad raději zůstat nezodpovězeny...
     Dcera na přání je román o matkách a dcerách, ale také o otcích a o lásce, která se rozhodně neobejde bez komplikací. O citových tabu, o rodinných tajemstvích a o touze. O touze po věcech, které nemůžeme nikdy získat - a které snad právě proto tak zoufale chceme.

     Kateřinu Janouchovou mám celkem ráda a téma o vztazích matek a dcer určitě zajímá každou ženu, obzvlášť jestliže má sama dceru. No a k tomu starý deník a rodinná tajemství...



Stíny - Marcia Rose


Román z lékařského prostředí

Anotace: Děj je zasazen do amerického maloměsta rozloženého na březích řeky, kde sídlí významná a uznávaná léčebna pro duševně nemocné. Mladá lékařka Kate McKennaová, která se specializovala na psychiatrii, se s výčitkami a neklidem vrací do rodného města, které před lety bez výčitek a radostně opustila v naději, že je už nikdy neuvidí. 
     Nastupuje na místo ředitelky nově zřízené a obyvateli městečka krajně neoblíbené kliniky pro mentálně postižené pacienty. S úzkostí v srdci, ještě zraněném po nedávném rozvodu, se usazuje v opuštěném domě svých rodičů, kde vyrůstala.
     Ve stínu vzpomínek na nešťastné dětství se potýká se strašidelnými telefonáty, s papíry, které se objevují a zase mizí, s bezdomovcem, který toho o její minulosti ví až nepříjemně mnoho, a také se špatnou pověstí domova pro duševně choré, jemuž hrozí zavření. Navíc do jejího života náhle vstupují dva muži, mezi nimiž se musí rozhodnout.
     Ve Stínech se setkáváme s postavami "normálními" i narušenými, s duševně zdravými i nemocnými, s žijícími i mrtvými, které jsou součástí současnosti i minulosti. Se "skutečnými lidmi, kteří se pohybují v detailně prokresleným prostředí a v časovém rámci utkaném jako jemná tapiserie", jak napsal jeden z literárních kritiků pro list New York Daily News.

     Svět duševně nemocných a prostředí psychiatrických léčeben je pro čtenáře i filmové diváky lákavým tématem. K tomu trochu tajemna, starý dům a milostný trojúhelník. Takže je jasné, že tuto knihu si musím přečíst.


Recept na Araba - Viktória Darsane


Anotace: Nina, stejně jako mnoho jiných dívek, odešla za prací do Švýcarska, kde pracovala jako au-pair. Byla přesvědčená, že se jednou vdá za muže ze své rodné země, ale stalo se to, co nečekala, ba přímo vylučovala - zamilovala se do Araba z Maroka.
     Teprve když otěhotněla, zjistila, jak pravdivé je tvrzení o "nepřekonatelném rozdílu v kultuře", navíc ji její milovaný Omar začal podvádět a o dítěti nechtěl ani slyšet. Navzdory zklamání se rozhodla dítě si ponechat a v budoucnu být mnohem opatrnější. Jenže - její další partner je opět Arab...

     Tato knížka mě zaujala, protože je podle skutečné události.  Na tohle téma bylo napsáno už mnoho knih a zdá se, že ženy jsou nepoučitelné. Bohužel láska si nevybírá a zamilovat se do někoho nevhodného se může podařit komukoliv :) 

pátek 13. května 2016

První školní den

   
     Slavnostní ráno, první školní den. V chatě vládne chaos a venku „chčije a chčije“. Zahrada je celá mokrá a venku tma. No tak takhle jsem si tedy první den školy nepředstavovala. 

     Hlavním problémem ale je, jak se dostat do školy a nemít kolem bot hroudu hlíny. No nic, jako správná matka se musím obětovat. Moje boty vzal čert. Budu holt stát až v druhé řadě při slavnostním zahájení, ale alespoň to dítě. Manžel tedy bere vystrojenou dceru  do náruče. Nese ji jako trofej a já si říkám, že nebyl dobrý nápad obléci jí bílé punčošky a taky boty. Já nesu aktovku. Však taky byla drahá. Syn musí jet po blátě. Doufám, že nespadne. Jeho velký den přijde až zítra, kdy se půjdeme představit do místní školky.

     Ve škole budíme značnou pozornost. Za námi se táhne stružka bláta. Paní učitelce se to nějak nezdá. Asi nevypadáme tak, jak si představovala a tak se pro jistotu ujišťuje: „A vy tam jako bydlíte kde?“
     A já jí odpovídám: „No v té chatě tam pod mostem.“ 

     Aby toho nebylo málo, naše dítě jako jediné nese asi metr velký kornout plný sladkostí. Samozřejmě všude překáží a navíc čelíme nesouhlasnému pohledu ostatních rodičů i dětí. Co to tu zavádíme za novoty?! Takže je kornout zase dceři odebrán. A se slovy: „Ukaž, dej to sem,“ se jej snažíme nenápadně schovat za zády, což jde dost těžko vzhledem k jeho velikosti a zářivému provedení.


     Příští týden si kupuji apartní fialové gumáky s průsvitným podpatkem. Sice mě trochu dřou, ale jsem cool a problém s blátem je vyřešen. Jen ten podpatek bohužel není vidět :)

sobota 7. května 2016

Iluze doby

Autor: Jan Šuba



...uvědomělí lidé věděli, že se něco stane...


     Román Iluze doby vypráví příběh muže ve středním věku, který by měl být poselstvím pro všechny lidi ovládané svým egem, kteří zůstávají ve Staré Zemi, zatímco lidé, kteří dosáhli stavu uvědomění odchází žít do Nové Země.... Píše se rok 2043

     Děj románu se odehrává na planetě Utopii ve 21. století. Lidé zde žijí svůj život v systému, který vzbuzuje strach, je zaměřený na materialismus a nesvobodu člověka. Názvy států jsou vtipně přejmenovány, ale lze dobře odhadnout o který stát nebo název se jedná. Např. Rájsko, Pindostán, Bota, Fakebook, Hruška. Nejdříve popisuje dobu před transformací lidstva.

     Hlavním hrdinou románu je Jonathan Newmann. Žije v Avalonu. Jeho příběh začíná v dětství a postupně nás provází svým životem. Už ve škole zjistil, že školství nerozvíjí v dětech talent, ale učí je strachu a stádovitosti. V každé fázi svého života objevuje něco nového a také přichází postupně o iluze o společnosti v níž vyrůstá. Je velmi přemýšlivý a také vnímá znamení, která postupně mění jeho i jeho život. Věří, že věci se nedějí samy sebou a že náhody neexistují. Postupně mu přicházejí do života lidé, kteří mu něco předají. Mnohdy neví co, ale učí se, že vše co se děje má svůj důvod. Učí se žít přítomností. Zjišťuje, že musí poslouchat své já, svoje pocity a jen tak bude jeho život šťastný a také úspěšný. Jak pokračuje Jonathanův život, dostáváme se z přítomnosti do budoucnosti.

     Kniha je psána v ich formě. Do vyprávění o svém životě vkládá Jonathan své myšlenky a nutí čtenáře o těchto myšlenkách přemýšlet. Proto tato kniha není úplně jednoduchá na čtení. A mohu říct, že mnoho z nich  stojí za úvahu a myslím, že jsou opravdu trefné.

Když jsem byl skoro na místě, velmi silně mě píchlo na hrudi. Pokud někdy ucítíte něco podobného či si uvědomíte pocit sevřeného hrdla, je to tím, že děláte věci, které vaše duše nechce.“

Nemoc pochází ze slova NE a MOCNÝ. Většinou se projevovaly, když nad námi někdo získal moc – v zaměstnání, v rodině či ve vztahu.“

Pokud nemáš vlastní sny, budeš pracovat pro někoho, kdo je má.“

     Obdivuji autorovu fantazii s jakou vylíčil všechny změny, které postupně planetu Utopii potkaly a také popis všech duchovních pochodů, Jonathanových snů a okolnosti kolem pádu systému a přechodu lidstva do vyšší dimenze.

     Přemýšlím, jaký dopad by tohle mělo na naše životy. Kdo by byl šťastný a komu by se tímto zhroutil svět. Při čtení si představuji tuto situaci a kladu si otázku, ve které skupině bych byla já, moje rodina, kamarádi. Nevím, jestli by tohle nové uspořádání mohlo reálně fungovat. Ale je k němu nutná změna myšlení a chování společnosti.

Žádný ze států nechtěl, aby se člověk tzv. vytrhnul z jejich sítě.“

     Tato kniha rozhodně není knihou pro každého. Četla jsem ji pomaleji, než jiné knihy, ale poháněla mě zvědavost jak to dopadne. Při jejím čtení je potřeba hodně přemýšlet, ale věřím, že je spousta lidí, kteří se tímto tématem zabývají. Už nyní jsou mnozí znechuceni dnešní konzumní společností, honbou člověka za penězi a stále se zvětšující tendencí kontrolovat jedince a vzbuzovat v něm strach. Vytvářet z lidí novodobé otroky. Jsou lidé, kteří cítí, že naše společnost spěje k nějakému zvratu, konci nebo začátku něčeho nového. Tyto čtenáře kniha rozhodně zaujme. A pro ty ostatní může být námětem k zamyšlení a třeba i změně svého způsobu života.

     Děkuji nakladatelství Má kniha, za poskytnutí recenzního výtisku a možnosti přečíst si dílo odlišné od žánru, který běžně čtu.

     Děkuji autorovi za jeho zajímavý pohled na budoucnost lidstva a přeji hodně síly a inspirace do další tvorby.Těším se na jeho další román.

     Knihu Iluze doby si můžete zakoupit v tištěné nebo elektronické verzi na www.makniha.cz