neděle 12. listopadu 2017

DOUPĚ - Jakuba Katalpa


Název: Doupě
Autor: Jakuba Katalpa
Počet stran: 312
Žánr: společenský román
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017


Nejnovější román české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa se odehrává v současnosti. Sledujeme v něm tři ženy, které spolu zdánlivě nemají nic společného.


V Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová, bezdětná žena, jejíž manžel tento stav vůbec nezvládá. Hoang Thi Anhová se s dvacetiletou dcerou přistěhovala  před deseti lety z Vietnamu do Prahy, kde si ale stále ještě nezvykla. Pomáhá dceři v obchodě a ve volných chvílích pozoruje protější vilu, ve které žije důchodkyně Květa, která je po smrti manžela velmi osamělá. Posílá si sama doporučené dopisy, které jí nosí pošťák Bohumil Ptáček. Proč to dělá? Má s ním totiž své plány. Potřebuje o někoho pečovat a někomu vyprávět o svém životě. Ale ne o životě jaký prožila, ale o životě jaký si vysnila a zidealizovala. A aby měla dotyčného kde ubytovat, zbuduje pro něj ve sklepě své vily doupě, kde si jej bude hýčkat a pečovat o něj, tak jako matka pečuje o své dítě. Jak dopadne Bohumil Ptáček a jak se protnou osudy oněch tří žen, které spolu nemají nic společného?



Doupě je mým prvním románem, který jsem od této autorky četla a musím říct, že mě její styl psaní ihned naprosto chytil a okouzlil. Přečetla jsem jej za dva dny, což je u mě absolutní rychlost. Její styl mi přijde čistý, břitký, svižný. Je to i tím, že příběh vypráví v přítomném čase, který mu dodá tuto svižnost.

Děj je členěn do kapitol a tady jsem zažila první šok, protože kapitoly jsou krátké a některé velmi, velmi krátké a to až tak, že obsahují třeba pouze jednu větu. S tímhle jsem se u žádného autora ještě nesetkala. Ovšem autorka v této kapitole řekla vše, co chtěla, takže se nezdržuje a posouvá se dál. Hned na začátku takhle máme za sebou čtyři kraťoučké kapitoly.

Druhý šok jsem zažila, když jsem zjistila, že v knize nejsou žádné uvozovky u přímé řeči. Kupodivu to vůbec nevadí.




Všechny tři příběhy byly zajímavé a taky smutné.  Deprese na mě z nich ale naštěstí nepadla.  Květa mi byla upřímně protivná s tím, jak byla umíněná a s jakou urputností si šla za svým cílem, i když byla vlastně úplně normálně nešťastná a osamělá. Psychicky úplně v pořádku ale určitě nebyla.

Hoang byla stále ještě ztracená ve světě, který nezná a izolovaná jazykovou bariérou.



Akiko jsem velice litovala, pro její boj se zákeřnou nemocí, který prohrávala a potřebovala oporu ve svém muži.



Muži v této knížce, Bohumil Ptáček a manžel Akiko, jsou kapitola sama pro sebe a opravdu mě napadla myšlenka, že “chlapi nejsou normální.” Oba jsem ze začátku litovala, ale potom jsem svoje pocity přehodnotila, abych se na konci vrátila opět k lítosti.


Pošťák neví, jestli se z doupěte někdy dostane na svobodu, a napadne ho, že pokud mu Květa přestane nosit jídlo a vodu, zemře tady. Na chvíli zpanikaří a musí ten záchvat prodýchat, po nějaké době ucítí, jak se mu póry, z nichž prýští pot, zavírají a víčka mu těžknou; znovu ho zalije podivná netečnost.


Za zmínku stojí i krásné grafické zpracování knihy. Má nádherou matnou obálku s vyraženými písmeny a i úvodní stránky jsou velmi originálně zpracované. Také oceňuji všitou záložku. Zkrátka se tahle kniha jak obsahově tak graficky velice povedla.

Číst tuto knížku byl pro mě čtenářský zážitek a jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala. Teď se těším i na další knihu od Jakuby Katalpy, prózu Němci, za kterou obdržela v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii próza.




Tento román hodnotím 95 % a velmi doporučuji se s tvorbou Jakuby Katalpy seznámit. Jistě se stane stálicí na české literární scéně.

Nejlevnější cenu knihy Doupě najdete zde

středa 8. listopadu 2017

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY Č. 19


DRAZÍ MILOVNÍCI KNIH A LITERATURY,
vítám vás u dalších Knižních přírůstků. Tentokrát to není beletrie, ale něco pro šikovné ruce a milovníky dobrého jídla. Je tu balíček z nakladatelství Metafora





LUŠTĚNINY - Georgina Fuggleová


Kuchařka plná snadných a lákavých receptů s čočkou, cizrnou, fazolemi, hráškem a dalšími méně obvyklými druhy luštěnin.
Současné trendy ve vaření znovu objevují zdánlivě obyčejné a často neprávem opomíjené luštěniny. Není divu, s jejich pomocí uvaříte takřka cokoliv - nejen hlavní jídla, ale i předkrmy, polévky nebo skvělé dezerty.
Pokud luštěniny zařadíte do svého jídelníčku, jistě nebudete litovat, ve své nenápadnosti totiž skrývají mnoho výhod.


Jsou:
  • levné
  • bezlepkové
  • ideální pro udržení optimální váhy
  • skvělým zdrojem bílkovin, složených sacharidů a vlákniny
  • bohaté na antioxidanty, minerály a kyselinu listovou



Luštěniny mám docela ráda a myslím, že k podzimu, kdy jídelníček začíná být teplejší a hutnější bezpochyby patří, takže jsem na tuto knížku s recepty zvědavá.








RUČNÍ TISK - Andrea Laurenová

*linoleovou formou *gumovou formou
*z pěnových archů *pomocí orazítkovaných sad



Chcete si doma vyrobit umělecký tisk a naučit se nové výtvarné metody? S knihou Ruční tisk není nic snadnějšího. Autorka čtenáře zasvěcuje do řady technik tisku linoleovými a pevnými gumovými formami bez nutnosti použití tiskařského lisu. Navíc připojuje popis výroby detailních uměleckých tisků, které je možné zhotovit pomocí pěnových archů a koupených předřezaných razítek. Vychází přitom ze svých vlastních zkušeností návrhářky a nabízí mnoho praktických tipů.



Kniha je určena pro všechny zájemce o tiskařské techniky jak pro zkušené výtvarníky, tak pro tiskaře - začátečníky. Nabízí projekty různé obtížnosti, na mnohých z nich můžete pracovat i společně s dětmi. Naleznete zde podrobné návody, stovky barevných fotografií a celou galerii výtvarných děl, která mohou posloužit jako inspirace pro vaši vlastní tvorbu. Ruční tisk vám jednoduše otevře nové možnosti výtvarného vyjádření.


Zajímalo mě, jestli by něco z toho zvládla i desetiletá dcera, takže vyzkoušíme a uvidíme :)




To je pro dnešek všechno. Jak jste na tom vy s vařením luštěnin a výtvarným talentem?

Za zaslání těchto publikací velice děkuji nakladatelství Metafora, kde si LUŠTĚNINY i RUČNÍ TISK můžete samozřejmě i objednat už nyní :)



sobota 4. listopadu 2017

LABUTĚ Z PÁTÉ AVENUE - Melanie Benjamin


Originální název: The Swans of the Fifth Avenue
Autor: Melanie Benjamin
Překlad: Zdík Dušek
Žánr: historická, životopisná beletrie
Počet stran: 278
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Metafora, s.r.o.



K napsání tohoto životopisného románu přivedla autorku láska k New Yorku a touha zjistit, co mohlo spojovat vyžilého a kontroverzního Trumana Capoteho, jak si spisovatele pamatovala ze svého dětství z televize a distingovanou a elegantní dámu z vyšší společnosti Babe Paleyovou, jejíž styl a grácie se staly legendární.

Děj románu se odehrává v druhé polovině 20. století mezi lety 1955 až 1978 v New Yorku a zavádí nás mezi tehdejší smetánku. Setkáváme se zde se jmény jako Roosewelt, Rotschild, Astor, Vanderbilt, ale také Marilyn Monroe nebo Frank Sinatra. Fakta, události a osoby jsou skutečné. Truman Capote a Babe Paleyová i její přítelkyně existovaly a všechny významné okolnosti jejich života jsou pravdivé. Autorka k nim doplnila to, co zůstalo veřejnosti skryto, dialogy, které by takto mohly proběhnout, ale možná taky ne, čímž vzniklo velice čtivé dílko, při kterém se můžeme jak pobavit tak vzdělat.


Truman Capote a Babe Paley - zdroj internet



Pak se zvedly k odchodu a cestou k čekajícím limuzínám pozdravily vzdušným polibkem doprovázeným vědoucím úsměvem těch několik šťastlivců, kteří patřili k jejich známým.
Koneckonců musely dohlédnout na své šaty, ještě naposledy si je vyzkoušet pro případ, že by se na nich objevily nečekané trhliny nebo že by se uvolnil nějaký flitr. Musely si vzpomenout na kód trezoru, z něhož si měly vyzvednout šperky. Musely se postarat o to, aby jejich manželé dobře povečeřeli a dali si doutník, takže se třeba i nechají přemluvit k tomu, aby zítra večer tančili - nebo přinejmenším aby jim nevadilo, když ony budou tančit s jinými muži. A potom samozřejmě musely všechny tři jít brzy do postele s plátky okurky na očích a se speciálními pleťovými maskami na hydrataci pleti.
Copak jim matka vždy neříkala, ať v noci před večírkem spí aspoň deset hodin?


Tak tohle byl život Babe Paleyové a jejích sester, které už od mládí byly vedeny svojí matkou k jedinému cíli a to vdát se za bohatého muže. Tyto dámy z vyšší společnosti musely být dokonalé. Krásné ženy a dokonalé manželky. Ač jejich život zvenčí vypadal jako pohádkový sen, ve skutečnosti byly ve velkém stresu, aby byly dokonalým doplňkem svých manželů. Žily osaměle ve svých designových sídlech a nikdy nevěděly, kdo z jejich přátel je jejich skutečným přítelem.

Proto, když se na scéně objevil mladý Truman Capote, Babe se do něj okamžitě zamilovala a on do ní, přestože byl gay. Sdílela s ním veškerá tajemství, která tajila před světem a stejně tak její přítelkyně. Truman dokázal ve svých Labutích, jak svým přítelkyním říkal, v každé vzbudit pocit, že ona je jeho nejlepší přítelkyní. Jaký byl však pro ně šok, když si přečetly povídku, která vyšla v časopise Esquire. A jaký tato povídka měla dopad na jejich další životy?




Tato knížka se skutečně velmi dobře četla, protože mě, jako asi každou ženu, zajímá a baví číst o ženách, pro které byly móda a krása vším. Které navštěvují drahé restaurace a salony krásy, ale na druhé straně je vidět, že i tyto ikony mají strach ze stárnutí, nemocí, mladších konkurentek a samoty. Je zde obsaženo dvacet let jejich života, kdy z vrcholu slávy a krásy postupně sestupují dolů a jsou nuceny si to přiznat a přijmout realitu, k čemuž si pomáhají často i alkoholem.

Babe byla dáma, která byla velice čistá v této společnosti, nedělala intriky a nepomlouvala. Byla velice osamělá, protože její manželství, které vypadalo velice idylicky, bylo víceméně platonické. Pro manžela byla sice velice důležitá, ale on si užíval společnosti jiných žen, což Babe věděla a velice těžce to nesla. Navíc žila v neustálém strachu, že někdo objeví její pravou tvář, obnaženou a bez líčidel, kterou ukázala jen Trumanovi.




Postava Trumana byla velice realisticky vykreslena. Homosexuál se všemi vlastnostmi, které jsou pro tyto muže typické. Zábavný, se smyslem pro módu a detaily, velice přátelský, ale také povrchní a mstivý. Můžu říct, že mě jeho postava velice bavila, i když to byl ve skutečnosti takový malý “hajzlík” :)

Knížka začíná v roce 1975 po zveřejnění oné skandální povídky. Vracíme se do minulosti, kdy se dámy, před dvaceti lety, s Trumanem seznámily a končí po pár letech od této události.




Pro mě byla tohle po dlouhé době životopisná kniha, kterou jsem četla a bylo to velice zajímavé a zároveň zábavné čtení. Příběh rychle odsýpal, neměl hluchá místa a dozvěděla jsem se i něco nového.

Tento román má velice hezkou, jednoduchou obálku, s přírodním pozadím, které, jak jsem zjistila je typické pro celou řadu těchto beletrizovaných životopisů, které vycházejí v nakladatelství Metafora a určitě stojí za pozornost milovníků historie i zajímavých životních příběhů známých osobností.


Gloria, Babe Paley, Dolores Guiness a neznámá žena - zdroj internet


Moje hodnocení je 85 % a velice doporučuji.

Za knížku děkuji nakladatelství Metafora, kde si ji můžete také pořídit.

úterý 31. října 2017

DNA - YRSA SIGURDARDÓTTIR

Originální název: DNA 
Překlad: Milan Lžička 
Počet stran: 407 
Vydala: Metafora s.r.o. 
Rok vydání: 2017


     DNA je prvním dílem nového cyklu, jehož protagonisty jsou psycholožka Freyja a policista Huldar. Také je zároveň první knihou, kterou jsem od této islandské autorky detektivních příběhů žijící v Reykjavíku četla. Kniha vyšla v nakladatelství Metafora a v plánu jsou ještě další dva díly této série Černá díra a Katarze. 

 V první řadě musím vyzdvihnout obálku, která je minimalisticky bílá a ve středu jakoby přelepená stříbrnou lepicí páskou, která má v příběhu své důležité místo. Bílá barva sice není moc praktická a já jsem měla neustále strach, že ji někde ušpiním, ale je krásná. A další plánované díly tuto sérii perfektně graficky doplní. Ve stejném stylu - červená a šedá a proto bude nádhera mít celou sérii pohromadě. 

 Detektivky vlastně moc často nečtu. Přečtu jich tak maximálně pět za rok, protože úplně nemusím brutální popisy vražd. A když už mě nějaká zaujme, zpravidla jde o x-tý díl nějaké série s jedním nebo dvěma ústředními hrdiny. Samozřejmě, každý díl lze číst samostatně, ale přece jen v pozadí běží nějaká dějové linie ze života detektiva a úplně se mi nechce naskakovat do “rozjetého vlaku”. A jelikož jsem si již nějakou dobu chtěla něco od Yrsy přečíst, přišla DNA právě včas. 



 V prologu se přeneseme do roku 1987 kdy poznáváme tři malé děti, kteří se staly sirotky poté, co jejich matka zabila sebe a svého otce. Následuje hlavní příběh odehrávající se v současnosti, v roce 2015 na Islandu, který začíná brutální vraždou mladé ženy, které byla bohužel svědkem její sedmiletá dcera. Vyšetřování se ujímá právě povýšený detektiv Huldar, kterému jeho nadřízení i kolegové neprojevují zrovna moc důvěry, že případ vyřeší. Huldar cítí výčitky svědomí vůči svému kolegovi, protože měl sex s jeho ženou, i když nyní už bývalou. 

 Karlotta to nezvedala. Po šesti zazvoněních nabyl Huldar pocitu, že splnil svou povinnost a může se uklidnit. Karlotta uvidí, že jí volal, a při troše štěstí už to nechá plavat a dá mu pokoj. Bohužel ale bylo nepravděpodobné, že tenhle truchlivý příběh, co začal v ušmudlané záchodové kabince, skončí až tak snadno. Karlotta nejspíš seděla někde na poradě nebo měla jinou práci, a jakmile bude mít chvilku, určitě se mu ozve. Huldar se té rozmluvy děsil, už jen pouhé pomyšlení na tu ženu v něm probouzelo výčitky svědomí. Nešlo o nic osobního, vina byla na jeho straně. Karlotta mu připomínala, jaký býval parchant.

      Jelikož je třeba vyslechnout malou Margrét, dostává se k případu i psycholožka Freyja. Mladá žena, která po rozchodu s přítelem bydlí v omšelém bytě svého bratra, který je svého času ve vězení. Jaké je její překvapení, když zjistí, že Huldar a tesař Jonas, se kterým měla jednou náhodný sex je jedna a tatáž osoba. To jim vzájemnou spolupráci také moc neulehčuje. Freyju jsem si oblíbila hned a i Huldar je sympaťák, kterému bych přála trošku více sebevědomí a průbojnosti. Není alkoholik, jak to většinou u detektivů bývá, jen se snaží pomocí nikotinových žvýkaček zbavit závislosti na kouření.



      Jak jsem již zmínila výše, detektivek až tak moc načteno nemám, ale tahle se mi četla dobře. Hned jsem se začetla, příběh mě chytil a zaujal. Je zde dobře pracováno s motivem strachu, takovým tím nenápadným, plíživým. Opravdu byly momenty, kdy jsem se bála, co se stane. Ocenila jsem, že popisů brutálností tam nebylo až tak moc, ale vraždy byly neobvyklé. Originální. Já jsem se alespoň s tímto způsobem usmrcení ještě nesetkala. A vraha jsem neodhalila až do konce. Takže já mohu DNA jedině doporučit. A budu se těšit na další příběh této sympatické dvojice.

 Moje hodnocení je 90 % a děkuji autorce, že se nyní budu bát být v noci s dětmi sama doma :)



 Velice děkuji nakladatelství Metafora, za možnost recenzovat tuto knížku, kterou si můžete zakoupit zde.

ANOTACE

pátek 27. října 2017

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY Č. 18

Sice jsou v článku jako pozdější, ale ve skutečnosti jsou dřívější :) Zásilka tentokrát z Knižního klubu, kde jak víme, máme tu nepříjemnou povinnost,  z každého katalogu si objednat minimálně jednu knihu. Ale přece kvůli jedné knize nebudeme honit poštu, že?

Vítám vás u Knižních přírůstků :)



Některé knížky mám vyhlídnuté už dlouho, ale někdy se stane, že mě něco tak zaujme, že si to prostě impulsivně objednám. A to byl případ této knížky, která mě zaujala ve videu Kamily z Neoluxoru…

DOUPĚ - Jakuba Katalpa

Anotace: Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti.
Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost - doupě - a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a jemuž by mohla vyprávět svůj životní příběh.
Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení.
Hoang Thi Anhová opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohla své dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží při tom na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.
Jakkoliv jsou cesty protagonistů zprvu mimoběžné, v jednom okamžiku se protnou v Praze, aby pak nadále pokračovaly vlastním směrem. Všechny tři příběhy tak představují míjení, nedorozumění i paralelnost lidských osudů.
Nejlevněji koupíte zde



A když už byla zmínka o Němcích, mrkla jsem i na ně a ta knížka mě zaujala možná víc než Doupě. Za prózu Němci obdržela autorka v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého a Cenu Česká kniha. Tyhle rodové ságy mám moc ráda a po novém románu Markéty Hejkalové Měj mě rád/a mám na něco podobného opět chuť…




NĚMCI - Jakuba Katalpa

Anotace: Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít.

Nejlevněji koupíte zde



Ten, kdo objednává z Knižního klubu ví, že k prohlíženým titulům se nabízejí knížky s podobnou tématikou, a proto mi k Doupěti a Němcům naskočila knížka, která mě svojí anotací také zaujala a navíc byla za skvělou cenu 79 korun

PROKLÍNÁM ŘEKU ČASU - Per Petterson

Anotace: Je podzim roku 1989. Komunistické zřízení ve východní Evropě se hroutí a v troskách se ocitá i svět Arvida Janssona - jeho čeká rozvod, jeho matce právě diagnostikovali rakovinu. Arvid odjíždí do chaty na dánském pobřeží, kde strávil dětství, a pokouší se tam přehodnotit svůj život. Vybavují se mu letní dny na pláži ve společnosti bratrů, první lásky i mladistvý levicový idealismus, který se postavil mezi něj a sny jeho matky.
Teď kolem ní Arvid váhavě krouží a není schopen se jí svěřit s tím, co ona už stejně dávno ví… Uchvacující vyprávění příběhu o nevysloveném vztahu maky a syna, který trvá až za hrob, bez námahy proplouvá řekou času a znovu čtenáře přesvědčuje, jak hluboce rozumí Per Petterson lidské duši. A nejen čtenáře - autor za tento román dostal Literární cenu Severské rady, jež se řadí k nejprestižnějším oceněním, jaká lze za umělecké dílo napsané v severském jazyce udělit.

Doufám, že té deprese nebude na mě moc. Ale zkrátka s tím podzimem mě tohle čtení láká. Následující kniha za 44 korun - to fakt nechápu, ale zase z toho mám velkou radost.



NA SIBIŘ - Per Petterson

Anotace: Jesper a jeho malá sestra vyrůstají na dánském venkově třicátých let minulého století, vypořádávají se s odtažitými rodiči, početnou výstřední rodinou, maloměstským prostředím i chladným větrem. Jesper sní o cestě na jih do Maroka, zatímco jeho sestra touží dostat se na Sibiř. Tragické úmrtí, nástup puberty a německá invaze však jejich idylické dětské vztahy zpřetrhají.
Po letech se Jesperova sestra marně snaží někde zakotvit. Uzavřena do své samoty doufá ve znovusetkání s bratrem… Něžně melancholický a zároveň poutavě strhující portrét výjimečné ženy, inspirovaný životním příběhem spisovatelovy matky, byl nominován na Severskou cenu za literaturu.



To je pro dnešek všechno. Jestli jste nějakou knížku četli nebo se chystáte, dejte vědět :)

Ahoj

úterý 24. října 2017

DÁMA S VEVERKOU - Elizabeth McKenzieová


Originální název: The Portable Veblen
Překlad: Naďa Funioková
Počet stran: 398
Rok vydání: 2017
Vydal: Nakladatelství JOTA, s.r.o.


     Když Veblen, mladou ženu s bohatou fantazií, požádá její přítel neurolog o ruku, myslí si, že by měla být šťastná a užívat si svatebních příprav. Ale proč se jí zdá, že je všechno nějak špatně. A co se jí snaží říct veverka, která se usídlila na půdě jejího starého domu?

     Veblen s Paulem nechodí moc dlouho, a proto je překvapená, když ji zničehonic požádá o ruku. Dostane prsten s obrovským diamantem, ale ten prsten se jí moc nelíbí. Přijde jí, že se k ní moc nehodí. Když zjistí, že Paul nesnáší veverky, na které si dokonce pořídil past a nainstaloval ji k ní na půdu, napadne ji, jestli ho vůbec zná dost na to, aby se za něj vdala.

     Děj tohoto románu se odehrává v kalifornském městě Palo Alto v současnosti. Je rozdělený do dvaceti sedmi kapitol, které jsou občas, což je nezvyklé, doplněny černobílými fotografiemi, které by tam ale ani být nemusely. Na závěr je přiloženo několik dodatků, z nichž některé mají asi pobavit a ostatní možná vzdělat.


     Veblen je od mládí tak trochu obětí své hypochondrické, panovačné, sobecké a žárlivé matky a norského otce, který se o ni téměř nezajímal. Miluje zvířata, možná víc než lidi a hlavně k veverkám má specifický vztah. Také je tak trochu posedlá Thorsteinem Veblenem, po kterém byla pojmenovaná, norsko-americkém ekonomovi, který zastával antimaterialistické názory a vedl nekonvenční a značně nepochopený život.

     I Paul to nemá se svojí rodinou jednoduché. Jeho rodiče jsou bývalými hippíky a jeho mentálně postižený starší bratr Justin, stojí v rodině vždy na prvním místě před Paulem. Z Paula se stal neurolog, který vymyslel a vytvořil přístroj, který by měl zdravotníkům pomoci provádět zákroky při otoku mozku i ve válečném terénu. Když ho osloví bohatá dědička farmaceutické firmy a nabídne mu ideální podmínky k dokončení výzkumu svého přístroje, tak trochu mu namasíruje ego, aby ho vzápětí připravila o všechny iluze.



     Všechny hlavní postavy mi přišly svým způsobem nenormální, jak Veblen, tak Paul i obě jejich rodiny, ale bohužel jsem si k nim nevytvořila žádný zvláštní vztah. Snad Veblenina matka byla takovou osvěžující postavou se všemi svými špatnými vlastnosti, ale v podstatě „echt hodná ženská“, která to s Veblen, myslí jen dobře.

Rozhodnost při jednání s mámou se Veblen většinou vyplácela v případech, kdy jí současně projevovala svou lásku. Pokud se snažila vytvořit si od ní odstup, bývala o poznání méně úspěšná.
„Bude se jí to ohromně líbit a časem pochopí, že jsem měla pravdu,“ sdělila Veblen veverce. „Bude nadšená, že jsem ji tak moc chtěla mít po svém boku. Bude brblat, ale udělá to.“
Ohlédla se po veverčákovi, který navzdory svým pochybnostem ohledně té svatby poznal, když udělala správný krok.
Bože, kéž by tak mohli být pořád na cestách! Bože, kéž by jí tak mohl povědět, co obnáší život takové veverky!

     Tahle knížka se nečetla špatně, ale já jsem od ní asi čekala něco víc. Po dočtení mám takový pocit, že vlastně ani pořádně nevím, co nám autorka chtěla sdělit. Je to kniha o rodinných vztazích, o tom, jak je v partnerství důležitá důvěra a o tom, jestli je správné bojovat za své ideály. Také, jak je dobré promlouvat s veverkami :)



     Dáma s veverkou neurazí, ale asi ani nenadchne. Možná je to stylem psaní autorky, který je strohý, až dokumentární. Ve mě nevyvolala moc emocí a závěr na mě působil hodně rozpačitě. Za nejlepší scénu jednoznačně považuju to, jak nakonec dopadla dědička. Přesně podle hesla, kdo s čím zachází, s tím taky schází. To byl pro mě největší waw efekt této knížky. Tady se autorka fakt vytáhla :)

Myslím, že by se mohla líbit milovníkům zvířat, kteří nemilují úplnou přeslazenost. Za mě 70 %.



Za knížku k recenzi moc děkuji Nakladatelství JOTA. Dámu v veverkou si můžete zakoupit zde.